49 C 141/2021-33 — Městský soud v Brně

Žalobce se původně domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 21.646,79 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21.646,79 Kč za dobu od 3. 1. 2019 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 1.200 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle objednávky žalovaného žalovanému dodal náhradní díly, které rozvedl, tyto byly vyfakturovány fakturou [číslo] ze dne 19. 12. 2018 v částce 21.646,79 Kč, faktura byla splatná dne 2. 1. 2019. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný žalobci před podáním žaloby nezaplatil ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný k výzvě soudu sdělil, že žalovanou pohledávku zaplatil dne 22. 6. 2021, tj. předtím, než byl ve věci (dne 28. 6. 2021 pod č. j. EPR 131442/2021-6). Žalobce vzal následně žalobu částečně zpět (neboť žalovaný podle jeho tvrzení skutečně dne 22. 6. 2021 jistinu zaplatil), v rozsahu zpětvzetí bylo řízení částečně zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2021, č. j. 49 C 141/2021-19. Předmětem řízení tak zůstaly úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jak shora uvedeno, a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Mezi účastníky je – jak vyplývá z obsahu spisu – nesporné, že žalobce žalovanému dodal sjednané náhradní díly a že k tomuto plnění byla vystavena faktura na částku a se splatností, jak žalobce uvedl v žalobě. O tom, že žalovaný tato tvrzení žalobce nezpochybňuje, svědčí jednak obsah jeho podání, jednak jeho chování, kdy žalovaný – byť opožděně – žalovanou jistinu žalobci zaplatil. Za této situace soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná též ve vztahu k úrokům z prodlení, kdy právo na jejich zaplacení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z., jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 3. 1. 2019 do 21. 6. 2021 (den předcházející zaplacení jistiny žalovaným). Z téhož nařízení vlády plyne pak též právo žalobce na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud proto žalobě – v té části, v níž nebyla vzata zpět – vyhověl, o pariční třídenní lhůtě přitom rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud žalobci (který doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění, a který byl zcela úspěšný ve vztahu žalovanému příslušenství; jestliže žalobce vzal po podání žaloby žalobu částečně zpět, postupoval tak v důsledku chování žalovaného, který plnil po podání žaloby, tedy zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno, a jeho povinnost k náhradě nákladů řízení je dána ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř.) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 866 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 6.930 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za tři úkony právní služby po 1.980 Kč a jeden právní úkon po 990 Kč, dále za čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, částečné zpětvzetí žaloby, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 1.707,30 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Domnívá-li se žalovaný, že by soud náhradu nákladů řízení žalobci neměl přiznat proto, že žalobce žalobu podal sedm dní po doručení předžalobní výzvy žalované, s tímto názorem souhlasit nelze. Pohledávka, jež byla žalovaná, byla splatná ke dni 2. 1. 2019. Předžalobní výzva byla odeslaná dne 18. 5. 2021 (tj. více než sedm dní před podáním žaloby, jak vyžaduje ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný měl více než dostatečnou dobu k tomu, aby dlužnou částku žalobci zaplatil (takřka dva a půl roku). Žalobce splnil svou povinnost danou mu (fakticky) ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., a zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 18. 5. 2021, tj. více než sedm dní před podáním žaloby (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne 27. 5. 2021). Za této situace žalobce splnil všechny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v plné výši (srov. ustanovení § 142a odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř., jak shora uvedeno). Soud nenalézá žádný důvod, proč žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat. Naopak nutno uvést, že není důvod chránit žalovaného, který se zaplacením dlužné částky otálel po dobu takřka dvou a půl roku (dlužnou částku nakonec zaplatil dne 22. 6. 2021). Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 10.703,30 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).