49 C 33/2022-56 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 3.919 Kč s úroky z prodlení z částky, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle Smlouvy o poskytování služeb ze dne 24. 4. 2018 dodával žalovanému elektřinu do odběrního místa na adrese [ulice] [číslo] v [obec] v období 6. 8. 2019 – 15. 5. 2020, za to byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] částka 2.719 Kč, uvedená faktura byla splatná dne 2. 6. 2020. Vyjma uvedené vyfakturované částky se žalobce domáhal zaplacení 1.200 Kč z titulu smluvních pokut za dvanáct upomínek na dlužné částky, které rozvedl. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl vyzván usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2022, č. j. 49 C 33/2022-50. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (srov. ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalobce a žalovaný uzavřeli Smlouvu o poskytování služeb č. SE [číslo], jíž žalobce mj. zavázal dodávat žalovanému elektřinu, a žalovaný se mj. zavázal za tuto službu zaplatit. Žalobce vystavil žalovanému fakturu [číslo] za dodanou elektřinu v období 6. 8. 2019 – 15. 5. 2020, splatnou dne 2. 6. 2020, na částku 2.719 Kč. Žalovaný žalobci podle této faktury nezaplatil ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Soud nevzal za prokázané, že by žalobce žalované odeslal dvanáct upomínek, za něž žaloval zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1.200 Kč. Žalobce netvrdil, kdy tyto upomínky žalované odeslal, a neoznačil žádný důkaz k prokázání takového tvrzení. Samotné výzvy, které byly soudu předloženy spolu se žalobou, jsou dokladem toliko o tom, že je žalobce vyhotovil, nikoli však o tom, že je žalované odeslal, že se dostaly do sféry její dispozice a mohly vůči ní mít jakékoli právní účinky. Vzhledem k tomu, že na písemnou výzvu směru k prokázání skutečnosti, že upomínky byly odeslány, žalobce nereagoval, soud s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení nenařizoval jednání a znovu již formálně žalobce k prokázání tvrzení o odeslání upomínek nevyzýval. Po právní stránce potom soud věc posoudil takto: Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalobce byl na základě smlouvy povinen dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný za ni měl platit dle ceníku. Zatímco žalobce svoji povinnost po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky plnil, žalovaný nikoli, když elektřinu odebranou ve shora uvedeném období, vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou dne 2. 6. 2020 do dnešního dne nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením uvedené faktury dne 27. 3. 2019 dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je tedy povinen zaplatit žalobci vyjma dlužné částky též úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně z dlužné částky od 3. 6. 2020 do zaplacení. Vzhledem ke shora uvedenému rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Protože žalobce neprokázal odeslání upomínek, za něž se domáhal zaplacení částky v celkové výši 1.200 Kč, v této části soud žalobu zamítl (srov. výrok II. rozsudku). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 69,4 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 30,6 %, tzn. rozdíl je 38,8 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 38,8 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 530,80 Kč. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 530,80 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).