52 C 137/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 12. 4. 2022 domáhal po žalované uhrazení částky 42 564,34 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni 11. 4. 2022 ve výši 10 901,70 Kč, kapitalizovaného úroku z prolení ke dni 11. 4. 2022 ve výši 2 901,51 Kč, dalšího příslušenství a náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 16. 11. 2018 uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě, na základě které žalobce poskytnul žalované úvěrový rámec až do výše 50.000 Kč s úrokem 21,99 % ročně. Žalovaná se zavázala dále hradit poplatky dle sazebníku žalobce. Žalovaná smlouvu porušila a žalobce úvěr zesplatnil ke dni 4. 1. 2022. Ke dni 8. 9. 2020 se částka skládá z jistiny ve výši 34 975,24Kč, a poplatků ve výši 7 589,10 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobce neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobnímu návrhu žalobce nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o osobní kreditní kartě ze dne 16. 11. 2018 a dodatkem ze dne 31. 1. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, podmínkami osobních kreditních karet žalobce, sazebníkem žalobce, oznámením o úrokových sazbách žalobce s účinností od 14. 2. 2018, výpisem z účtu, historickým výpisem z úvěru, odstoupením od smlouvy ze dne 14. 10. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2022. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 18. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut ze strany žalobce úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně dle oznámení o úrokových sazbách a poplatky dle sazebníku žalobce, jak vyplynulo ze smlouvy, všeobecných obchodních podmínek žalobce, podmínek osobních kreditních karet žalobce, oznámením o úrokových sazbách žalobce a sazebníku žalobce. Žalobce byl dle podmínek k osobním kreditním kartám oprávněn pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoliv peněžitého dluhu od smlouvy odstoupit a požadovat okamžitě předčasné splacení veškerých dlužných částek. Dle historického výpisu k úvěru se žalovaná dostala do prodlení s peněžitým plněním nejdříve k září 2021. Žalobce odstoupením ze dne 14. 10. 2021 od smlouvy odstoupil a požadoval zaplacení celé dlužné částky ke dni 4. 1. 2022. Dle historického výpisu se dlužná částka ke dni 11. 4. 2022 skládala z jistiny ve výši 34 975,24Kč, a poplatků ve výši 7 589,10 Kč. Neuhrazený úrok z úvěru k tomuto datu činil 10 901,70 Kč a úrok z prodlení činil 2 901,51. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek naposledy přípisem ze dne 2. 2. 2022. 6. Z ostatních důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ NOZ“) - Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. OZ, na základě které byly žalované poskytnuty dohodnuté finanční prostředky, které se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky. Tuto svoji smluvní povinnost nedodržela a žalobce tak v souladu s předmětnou smlouvou odstoupil od smlouvy a zesplatnil svoji pohledávku vůči žalované. Žalovaná se rovněž dostala do prodlení s peněžitým plněním v případě každé včas nezaplacené splátky a žalobci tak vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě jistiny ve výši 34 975,24Kč, poplatků ve výši 7 589,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 901,70 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 901,51 Kč. Žalobci náleží rovněž další úrok z jistiny ve výši 21,99 % ročně z jistiny od 12. 4. 2022 až do zaplacení a úrok z prodlení z jistiny ve výši 11,75 % ročně od 12. 4. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. 10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají jednak v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 703 Kč a jednak v odměně advokáta. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k datu provedení úkonu právní služby (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 14b AT činí 500 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby před podáním žaloby – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci, výzva k plnění. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 378 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 3 881 Kč a žalovaná je povinna zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru, účtech a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b AT. Soud nepřiznal žalobci jako neúčelný náklad řízení poplatek za odvolání proti nákladovému výroku v platebním rozkaze, když platební rozkaz byl zrušen pro nedoručitelnost žalované a samotné odvolání tak pozbylo smyslu.