52 C 28/2022-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 27. 10. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.510 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobce odůvodňuje žalobu tím, že žalovaný jako držitel televizního přijímače se ode dne 1. 12. 2007 přihlásil jako poplatník do příslušné evidence a vznikla mu povinnost platit poplatek ve stanovené výši podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný nezaplatil povinné poplatky za období od listopadu 2018 do prosince 2020. Žalovaný – ani přes výzvu žalobce – na dlužné částce ničeho neuhradil. 2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Uvedl, že na předmětné adrese nebydlí již nejméně 10 let. 3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. 4. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, a je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů; z těchto důkazů soud zjistil následující skutkový závěr. 5. Žalovaný byl přihlášen jako poplatník televizních poplatků od prosince 2007 (potvrzení o přihlášení poplatníka ze dne 16. 9. 2021 a evidenční list poplatníka [anonymizováno] – domácnosti ze dne 28. 12. 2007). Za období od listopadu 2018 do prosince 2020 žalovaný neuhradil žalobci na televizních poplatcích ničeho. Celková dlužná částka činila 3.510 Kč (135 Kč měsíčně). Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 8. 3. 2021 k úhradě dlužné částky s příslušenstvím. Žalovaný nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. Ze sdělení Statutárního města Brna ze dne 13. 6. 2022 vyplynulo, že žalovaný byl nájemcem na předmětné adrese v období od 1. 1. 2000 do 31. 10. 2013. 6. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Žalovaný jakožto držitel televizního přijímače, byl přihlášen od prosince 2007 jako televizní poplatník, a byl povinen k placení televiznímu poplatku (§ 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Měsíční výše televizního poplatku činila 135 Kč (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.) a byla splatná nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 6 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Žalovaný jako poplatník byl povinen do 15 dnů od změny ve vlastnictví televizního přijímače nahlásit tuto změnu žalobci a odhlásit se (§ 8 odst. 8 zákona č. 348/2005 Sb.) Žalovaný sice tuto svou povinnost nesplnil a byl dále veden jako poplatník na adrese [adresa žalovaného], avšak soud přihlédl k délce doby, po kterou je již z dané adresy odstěhován, a dospěl k závěru, že počínání žalobce je za daných okolností zcela zřejmě proti dobrým mravům a v souladu s § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný měl přestat platit poplatek již v roce 2014, což koresponduje i s obdobím, kdy se žalovaný odstěhoval z předmětné adresy. I přes tuto skutečnost však žalobce otálel s vymáháním svého práva, kdy z úředních záznamů soudu vychází najevo, že dosud žalovaného v předmětné věci nežaloval. Žalobce tak se svým právem otálel nejméně osm let, než přistoupil k vymáhání dlužného poplatku, kdy nechával růst výši dluhu i příslušenství. Soudu tak nezbylo nic jiného, než žalobu zamítnout. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 150 o. s. ř. Žalovaný byl sice ve sporu zcela úspěšný, ale soud shledal ve věci důvody zvláštního zřetele, které odůvodňují nepřiznání náhrady nákladů žalovanému. Tyto soud spatřuje ve skutečnosti, že základ sporu byl způsoben nesplněním povinnosti žalovaného se řádně odhlásit jako poplatník televizního poplatku dle zákona. 9. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění, neboť s ohledem na předmět řízení (nepřevyšuje 10.000 Kč) není proti němu odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 a § 157 odst. 4 o. s. ř.).