61 C 41/2022-15 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 1 206 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených televizních poplatků za období leden, únor a červenec 2021. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaná svoji povinnost splnila dne 1.1.1998. Žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti a nezaplatila televizní poplatky za období leden, únor a červenec 2021, a to za leden 2021 396 Kč a za duben a červenec 2021 po 405 Kč, celkem činí dlužná částka 1 206 Kč. 4. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Nárok žalobce se opírá o ustanovení § 6, 7 zákona č. 348/2005 a dále o ustanovení § 10 zákona č. 348/2005. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované výši 66,67 Kč (úroky jsou kapitalizovány od prvního dne prodlení s každou jednotlivou měsíční platbou, která je dle ustanovení §7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb. splatná k 15. dni prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, do data vyhotovení žaloby, tedy do 15.12.2021). 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloba byla podána na žalobcem opakovaně uplatňovaném ustáleném vzoru. Plně úspěšnému žalobci přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 500 Kč a sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednoho režijního paušálu ve výši 100 Kč za podání žaloby dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty z náhrady hotových výdajů nebyla přiznána, neboť ve vztahu k samotnému žalobci zde není speciální předpis, který by její přiznání umožnil (srov. usn. KS v Brně ze dne 30. 4. 2014, č. j. 37 Co 89/2014-33). Náhrada nákladů řízení za odměnu advokáta žalobci nepřísluší, a to s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 405/14 ze dne 26. 8. 2014. 6. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.