62 C 113/2022-65 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2022, doplněnou podáním ze dne 20. 9. 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 115.108,44 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 21. 10. 2014 uzavřena smlouva o úvěru reg. [číslo] podle které žalobkyně poskytla žalovanému 420.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 6.373 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,5 % ročně. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou předepsaných splátek. Žalobkyně z důvodu opakovaného porušování povinností žalovaného úvěr ke dni 8. 12. 2021 zesplatnila. Žalovanému vůči žalobkyni vznikl dluh sestávající z jistiny ve výši 113.258,44 Kč, poplatků ve výši 1.850 Kč, smluvních úroků ve výši 11.133,14 Kč a úroků z prodlení ve výši 4.408,58 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 21. 10. 2014 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o optimální půjčce reg. [číslo] podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 420.000 Kč. Žalovaný se zavázal část úvěru ve výši 236.000 Kč použít výhradně ke konsolidaci předchozích dluhů, a to k úhradě dluhu ve výši 227.000 Kč a 9.000 Kč vůči žalobkyni. Zbývající část z celkové výše úvěru byla poskytnuta bez účelu. Dluh žalovaného byl veden pod účtem č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v 95 pravidelných měsíčních splátkách po 6.373 Kč splatných vždy do 20. dne kalendářního měsíce, přičemž žalobkyně byla oprávněna provádět úhradu splátek převodem z účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 9,8 % ročně, žalovaný se dále zavázal hradit poplatky podle sazebníku žalobkyně. 5. Žalovaný dne 21. 10. 2014 čerpal úvěr ve výši 190.506,34 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], ve výši 220.620,33 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] a ve výši 8.873,33 Kč převodem na účet č. [bankovní účet]. 6. Žalovaný hradil splátky úvěru nepravidelně, s prodlením a v některých případech pouze v částečné výši. V období od 20. 11. 2014 do 22. 11. 2021 na splátky úvěru uhradil 484.347,76 Kč a na úroky a pokuty z prodlení částku 951,30 Kč, tj. částku v celkové výši 485.299,06 Kč. Dopisem ze dne 20. 10. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti ve výši 40.884,70 Kč a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. 7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, čistý příjem v době žádosti o poskytnutí úvěru činil 20.506 Kč měsíčně, výdaje činily 2.500 Kč (nájem 1.000 Kč, spoření 500 Kč a ostatní výdaje 1.000 Kč). Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazů, příjmy a výdaje byly ověřeny potvrzením o příjmu. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 1. 2022 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 9. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 10. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 13. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti, poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 14. Schopnost spotřebitele řádné splácet úvěr je dána nejen výší příjmů, ale také výši reálných výdajů. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu žalovaného, na zkoumání a ověřování pravidelných výdajů žalovaného zcela rezignovala. Informace sdělené žalovaným stran jeho výdajů však samy o sobě vzbuzovaly pochybnost o jejich pravdivosti. Jako zcela nereálné se jeví sdělení, že náklady na bydlení žalovaného činí pouze 1.000 Kč. Žalobkyně nezkoumala, zda žalovaný žije ve vlastním domě, v nájmu, na ubytovně apod. Stejně tak se jako vysoce nepravděpodobné jeví tvrzení, že žalovaný, osoba v produktivním věku, má další výdaje pouze ve výši 1.000 Kč měsíčně. Žalobkyně nezjišťovala, co tzv. ostatní výdaje představují (náklady na obživu, ošacení, volnočasové aktivity, telefon, léky apod.). 15. Část úvěru ve výši 184.000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez účelu, ačkoliv žalobkyně věděla, že žalovaný není schopen řádně splácet své předchozí dluhy, když část úvěru ve výši 236.000 Kč byla poskytnuta výhradně za účelem konsolidace předešlých dluhů žalovaného. Vycházela-li žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti rovněž z výpisů z účtu žalovaného, pak tyto nelze považovat za reálný obraz příjmů a výdajů žalovaného. V období tří měsíců před poskytnutím úvěru se konečný zůstatek na účtu žalovaného pohyboval v řádech desítek tisíc korun, toto však bylo způsobeno mimořádným příjmem žalovaného ze dne 3. 7. 2014 ve výši 52.049 Kč. Předcházející měsíce pak svědčí o tom, že finanční situace žalovaného nebyla uspokojivá, když se konečný zůstatek na účtu žalovaného pohyboval řádech stovek nebo jednotek tisíců korun. 16. Žalobkyně nepostupovala při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 17. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - [číslo]). 18. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil 485.299,06 Kč, z toho 484.347,76 Kč na splátky úvěru a 951,30 Kč na úroky a pokuty z prodlení. 19. Plnění ve výši 420.000 Kč, které žalobkyně žalovanému (bez právního důvodu) poskytla, bylo takto žalovaným zcela vráceno, žalobkyni tudíž nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl. 20. Z důvodů shora vyložených soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 21. O nákladech řízení soud rozhodl podle