62 C 161/2020-73 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2020 se žalobci po žalovaném domáhali, aby každému z nich zaplatil 6.700.000 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o sporný majetek (peněžní prostředky), ke kterému se nepřihlíželo v pozůstalostním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, , naposledy bytem , adresa, (dále jen „zůstavitelka“), která byla matkou žalobců. Žalobci byli v pozůstalostním řízení povolání k dědění ze zákona společně se svými sourozenci , jméno FO, a , jméno FO, . Žalovaný je vnukem zůstavitelky. Zůstavitelka za svého života kupní smlouvou převedla vlastnické právo k nemovitým věcem, a to pozemku p. č. , hodnota, a budově č. p. 267, postavené na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Část kupní ceny ve výši 26.800.000 Kč byla po prodeji odeslána na bankovní účty žalovaného. V pozůstalostním řízení vyšlo najevo, že žalovaný s finančními prostředky (částí kupní ceny) disponoval tak, že je spravoval a vedl účetnictví zůstavitelky. Podle žalobců se jednalo o finanční prostředky zůstavitelky a žalovaný prováděl správu jejího jmění. Žalobci se proto ve smyslu ustanovení § 189 z. ř. s. domáhají vydání peněžních prostředků podle svých dědických podílů.Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, neboť ve skutečnosti nedisponoval s penězi zůstavitelky, jak se žalobci mylně domnívají, nýbrž s vlastními penězi, které mu zůstavitelka darovala. Zůstavitelka kupní cenu za dotčené nemovité věci ve výši 38.800.000 Kč rozdělila tak, že 12.000.000 Kč převedla rovným dílem mezi své čtyři potomky, tj. žalobce, , jméno FO, a , jméno FO, . 3.000.000 Kč převedla , tituly před jménem, Odehnalové jako odměnu za poskytnuté advokátní služby, 200.000 Kč si ponechala v hotovosti a zbytek kupní ceny převedla žalovanému na jeho bankovní účty s úmyslem mu je darovat.Soud provedl dokazování listinami. Provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování ve věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo zařízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.Z pozůstalostního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že řízení o pozůstalosti po zůstavitelce bylo skončeno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 24. 7. 2021. , adresa, hodnota pozůstalosti byla určena ve výši 588.420,51 Kč a současně byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti. Dědici zůstavitelky jsou její potomci, a to žalobce a), žalobce b), , jméno FO, a , jméno FO, , kteří byli povolání k dědictví ze zákona v první třídě dědiců, každý k jedné čtvrtině pozůstalosti.Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení dané věci, a to s ohledem na závěr o nedostatku věcné legitimace k jejímu projednání, jak bude podrobněji osvětleno níže.Podle ustanovení § 189 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „z. ř. s.“) nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhu zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.Podle ustanovení § 172 odst. 1 věty druhé z. ř. s. neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.Ustanovení § 189 z. ř. s. umožňuje účastníkům pozůstalostního řízení v případě, že se k majetku zůstavitele nepřihlíží, domoci se svých práv ve sporném řízení žalobou, a to i po pravomocném skončení pozůstalostního řízení. Na základě takové žaloby pak může být soudním rozhodnutím nejen odstraněna spornost aktiv dědictví, ale může dojít také ke konečnému řešení vztahu mezi dědici na základě žaloby na plnění, při níž řešení otázky sporných aktiv dědictví bude představovat posouzení předběžné otázky. Řízení o této žalobě, se ovšem musí účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) všichni dědici, jinak je dán nedostatek věcné legitimace. Postavení jednotlivých dědiců ve sporu pak bude vyplývat z jejich postoje k tomu, zda pohledávka zůstavitele patří nebo nepatří do aktiv dědictví (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020 sp. zn. 24 Cdo 311/2020 dostupného na www.nsoud.cz).V posuzované věci by se tak proti aktivně věcně legitimovaným žalobcům a) a b) jako dědicům zůstavitelky museli na straně žalované účastnit vedle žalovaného, který je podle názoru žalobců povinen vyplatit jim peněžní prostředky náležející do aktiv dědictví, také další dědici zůstavitelky, kteří v průběhu pozůstalostního řízení nesouhlasili s tím, že tvrzená pohledávka za žalovaným patří do aktiv dědictví. Podle pravomocného usnesení soudní komisařky o dědictví jsou těmito dalšími dědici , jméno FO, a , jméno FO, .Jelikož účastníky řízení v posuzované věci nejsou všichni dědicové zůstavitelky, soud žalobu v celém rozsahu zamítl pro nedostatek věcné legitimace k jejímu projednání.Případným poučením o nedostatku věcné legitimace, resp. o potřebě rozšířit okruh účastníků řízení, v průběhu řízení by přitom soud překročil poučovací povinnost vyplývající z ustanovení § 5 o. s. ř. a postupoval v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 1993, sp. zn. 3 Cdo 70/93, nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 1. 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95, uveřejněný pod č. 2 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 5, roč. 1996 - I. díl).O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy se procesně úspěšný žalovaný, jemuž přísluší právo na jejich náhradu, náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.