63 C 157/2021-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 19.8.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.650 Kč s úrokem ve výši 300 Kč, úrokem z prodlení ve výši 1.555,43 Kč a dále ve výši 8,5% z částky 12.650 Kč od 13.12.2019 do zaplacení a částku 1.800 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] byla dne 23.3.2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.100 Kč, žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím v celkové výši 18.150 Kč ve lhůtě do 8.6.2018 a v případě prodlení se zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně dlužné jistiny a paušální náhradu výdajů za upomínání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.12.2019 byla pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným postoupena na žalobkyni, která tedy požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 12.650 Kč spolu s paušální náhradou za upomínání ve výši 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 1.800 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23.3.2017 ve znění smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9.5.2018 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15.100 Kč oproti závazku žalovaného vrátit částku ve výši 18.100 Kč a to ve lhůtě 1 měsíce s možností odkladu splatnosti až o 11 měsíců. Pro případ porušení platební povinnosti žalovaného, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z jistiny a paušální poplatek náhrady nákladů za upomínání. 4. Z výpisu z účtu vedeného [právnická osoba] pod [číslo] za den 30.7.2015, 23.3.2017 a za den 29.12.2016 bylo zjištěno, že dne 30.7.2015 byla evidována„ došlá platba“ ve výši 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného pod názvem„ [celé jméno žalovaného]“, dne 23.3.2017 byla z účtu [číslo] bezhotovostně převedena částka 5.000 Kč a dne 30.3.2017 částka 5.100 Kč, obě na účet č. [bankovní účet] specifikována jako„ půjčka od [anonymizováno] [číslo]“, resp.„ dodatečná půjčka od [anonymizováno] [číslo]“. Číslo tohoto účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o úvěru u údajů vztahujících se ke„ způsobu poskytnutí“ úvěru. 5. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu bylo zjištěno, že ke dni 23.7.2018 byl u žalovaného evidován dluh ve výši 20.025 Kč, k jehož zaplacení byl žalovaný vyzýván. 6. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne 9.12.2019 byla pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7.1.2020. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 8. Z provedených důkazů není zřejmé, zda strany uzavřely smlouvu o úvěru. Vzhledem k chybějícímu podpisu zejména žalovaného u shora uvedené smlouvy o úvěru či jinak vyjádřené vůli žalovaného uzavřít smlouvu, není ani prokázáno, že žalovaný měl vůli s žalobkyní takovou smlouvu uzavřít. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Tato skutečnost nevyplývá ani z předloženého výpisu z účtu, neboť z něj není možno dovodit, že účet, na který byla částka 5.000 Kč a následně 5.100 Kč /tedy 10.100 Kč a nikoli 15.100 Kč, jak tvrdila žalobkyně/ zaslána, je účtem vedeným ve prospěch žalovaného. Protože nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní a žalovaným vznikl závazek, na základě kterého by žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni požadovaných 12.650 Kč, příp. by byl povinen zaplatit poplatek za vymáhání dlužné částky, případně, že by byl pro prodlení s vrácením uvedené částky povinen platit úroky z prodlení, resp. smluvní pokutu či jiné sankční platby, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.