63 C 230/2021-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 29.1.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.624 Kč s 10% úrokem z prodlení od 5.9.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému dne 5.8.2019 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do dne 4.9.2019 zápůjčku ve výši 8.000 Kč spolu s „ poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky“. Žalovaný své závazky řádně nehradil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16.11.2020 postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem 10.624 Kč, z čehož 8.000 Kč připadá na dlužnou jistinu a 2.624 Kč na poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Proto žalobkyně požaduje nejen zaplacení dlužné částky 10.624 Kč, ale i úroků a úroků z prodlení z uvedené částky. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 5.8.2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8.000 Kč s tím, že tato bude poukázána na účet č. [bankovní účet] do 2 pracovních dnů„ ode dne akceptace této Smlouvy ze strany [příjmení] [jméno]“ (čl. 1 a 1.2. smlouvy) oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku a uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.624 Kč, celkem tedy 10.264 Kč do 4.9.2019 (čl. 1, 1.4. a 1.5. smlouvy). 3. Z potvrzení o provedené platbě vydaného dne 5.8.2019 [právnická osoba] s.r.o. bylo zjištěno, že dne 5.8.2019 byla z účtu společnosti [právnická osoba] na účet č. [bankovní účet] odeslána platba ve výši 8.000 Kč. Číslo tohoto účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o zápůjčce u údajů vztahujících se k „ zákazníkovi“. 4. Dle rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15.4.2020 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2020 byla pohledávka za žalovaným ve výši 16.108 Kč postoupena žalobkyni a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 21.11.2020, daným k poštovní přepravě dne 21.11.2020, jak bylo zjištěno z podacího lístku [anonymizováno] ze dne 21.11.2020. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 6. Z provedených důkazů není zřejmé, zda strany uzavřely smlouvu o zápůjčce. Vzhledem k chybějícímu podpisu žalovaného u shora uvedené smlouvy o zápůjčce či jinak vyjádřené vůli žalovaného uzavřít smlouvu, není ani prokázáno, že žalovaný měl vůli s žalobkyní takovou smlouvu uzavřít. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Tato skutečnost nevyplývá ani z předloženého potvrzení o provedené platbě, neboť z něj není možno dovodit, že účet, na který byla částka 8.000 Kč, zaslána, je účtem vedeným ve prospěch žalovaného. Protože nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní a žalovaným vznikl závazek, na základě kterého by žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni požadovaných 8.000 Kč, příp. by byl povinen zaplatit poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky, a že by byl pro prodlení s vrácením uvedené částky povinen platit úroky z prodlení, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.