94 C 129/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Manželka se návrhem soudu doručeným dne 14.7.2021 domáhala rozvodu manželství, neboť manželství není od roku 2006 spokojené, manželé společně nežijí. 2. Cizí prvek je ve věci dán tím, že manžel je občanem [příjmení] [jméno]. Pravomoc českých soudů je dána, neboť oba manželka má obvyklé bydliště na území České republiky (čl. 3 bod 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel IIa). Rozhodným právem je právo české, neboť nejsou občany stejného státu ani nemají obvyklý pobyt ve stejném státě (§ 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). 3. Soud věc projednal v nepřítomnosti manžela, neboť tento nepožádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: 5. Manželka má čtyři již zletilé děti z předchozího vztahu. Manželé se seznámili, když manželka zhruba rok pracovala v Anglii. Když se manželka v roce 2000 vracela zpět do Brna, přislíbil jí manžel, že za ní přijede do České republiky, což skutečně v prosinci 2020 učinil. Manžel si zhruba po půlroce našel práci v nemocnici v Rakousku, odkud dojížděl za manželkou do společné domácnosti. Zhruba po půl roce se vrátil do práce v Anglii, a to už dojížděl zhruba jednou za tři měsíce. Takto žili asi čtyři roky a dne [datum] před Úřadem městské části [územní celek], [obec] – [anonymizováno], uzavřeli manželství. Manželce ale převážně oddělený život nevyhovoval, byla na vše sama, včetně péče o své děti. Manžel byl schopen se oddělenému životu přizpůsobit. Manželé měli však potíže s již dorůstající děti manželky, které manžela nerespektovaly. V roce 2006 si manželka našla přítele a problémy manželů se staly neúnosnými. Manželé by se rozešli, i pokud by manžel přestal dojíždět za prací, neboť potíže s dětmi manželky by to stejně nevyřešilo (výslech manželky, oddací list). Děti se z manželství nenarodily (výpis z ISZR manželky, výslech manželky). 6. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neboť manželé spolu déle než 15 let nežijí a nestýkají se, společně nehospodaří a na obnovení manželství nemají zájem (§ 755 odst. 1 občanského zákoníku). Příčinou rozvratu manželství bylo to, že se manželé potýkali s náročnou situací s problémovými dětmi manželky a dojíždění manžela za prací, což manželka vyřešila tím, že navázala jiný vztah, čímž porušila povinnost manželské věrnosti (§ 687 odst. 2, § 756 občanského zákoníku). Soud proto návrhu manželky vyhověl a manželství výrokem I. rozvedl. 7. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z manželů právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci v řízení o věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku (§ 23 z.ř.s.). 8. Výrokem III. soud nepřiznal České republice – Městskému soudu v Brně právo na zaplacení soudního poplatku, neboť v řízení o rozvod manželství se poplatková povinnost z manžela osvobozeného od soudních poplatků na manžela druhého nepřenáší (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).