94 C 65/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nákladů za odtah vozidla ve výši 1 920 Kč dne 4. 5. 2021. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Dne 4. 5. 2021 v 8:50 hodin bylo z ulice [ulice a číslo] v [obec] odtaženo vozidlo [registrační značka], protože tvořilo překážku provozu (protokol o odtažení motorového vozidla). Provozovatelem a vlastníkem tohoto vozidla je žalovaný, a to od 26. 4. 2021 (karta vozidla). Za technický úkon spočívající v dokončeném odtahu vozidla a skladování vozidla do 12:58 téhož dne byla žalovanému vyúčtována částka 1 920 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dne 9. 6. 2021, a to do pěti pracovních dnů od doručení výzvy k úhradě (výzva + vrácená obálka). Výše uvedená částka vyplývá z usnesení schůze Rady [územní celek] č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019. 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaný je provozovatelem vozidla, které tvořilo překážku provozu ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a vzhledem k absenci povolení umístění takové překážky byl vlastník komunikace (žalobce) oprávněn podle ustanovení § 29 odst. 3 uvedeného zákona vozidlo odstranit na náklady vlastníka. Tyto náklady byly žalovanému vyúčtovány částkou 1 920 Kč dle usnesení schůze Rady [územní celek] č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné částky včetně úroků z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl a výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku včetně úroků z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 5. Procesně plně úspěšnému žalobci přiznal soud výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). V otázce náhrady nákladů řízení se soud plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že:„ (u) statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů.“ Statutární město Brno má ve svém aparátu k dispozici právníky města, a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje extrémní skutkovou či právní složitostí. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Na žalobce bylo tedy v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka. 6. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.