14 C 27/2021-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky celkem 31 200 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 16 005,60 Kč z titulu vrácení úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne 26. 2. 2018, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobce – společností [právnická osoba], [IČO]. 2. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel dne 26. 2. 2018 s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a sjednání úvěru a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve 13 pravidelných měsíčních splátkách; poslední splátka byla splatná dne 26. 3. 2019. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalovaná neplatila vůbec žádné sjednané měsíční splátky a vůči právnímu předchůdci žalobce jí vznikl dluh, který je předmětem žaloby. Žalovaná dluží žalobci celkem částku ve výši 31 200 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, dále z neuhrazeného poplatku za uzavření smlouvy 800 Kč, za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a z neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 3 800 Kč. Dále žalobce požadoval po žalované smluvní pokutu ve výši 16 005,60 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, že úvěrujícím byla společnost [právnická osoba], přičemž část závodu této společnosti (zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů) byla převedena na společnost [právnická osoba], která dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] Dne 26. 5. 2020 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. 5. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, a to z žádosti o úvěr ze dne 26. 2. 2018, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že je svobodná, zaměstnaná, bydlí v podnájmu, její průměrná měsíční mzda činí 14 119 Kč, což bylo doloženo dohodou o pracovní činnosti z 2. 7. 2017, výplatními lístky za listopad a prosinec 2017 a leden 2018, nemá vyživovací povinnost. Výdaje žalované jsou představovány náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, což bylo doloženo smlouvou o podnájmu ze dne 24. 1. (bez uvedení roku). Celkové měsíční výdaje žalované byly odhadnuty na 9 000 Kč + 1 000 Kč rezerva, tudíž žalované zbývala částka 4 119 Kč měsíčně (důkaz: listina finanční analýza ze dne 26. 2. 2018). 6. Ze smlouvy o úvěru č. 1 2018 ze dne 26. 2. 2018 bylo zjištěno, že úvěrujícím (věřitelem) byla společnost [právnická osoba], která jako původní věřitel poskytla při podpisu úvěrové smlouvy dne 26. 2. 2018 žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 11 200 Kč (neuhrazený úrok z úvěru za dobu 26. 2. 2018 – 26. 3. 2019 ve výši 5 600 Kč, poplatek za správu úvěru 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, z něhož žalobce žádá pouze 1 200 Kč). Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně. Poslední splátka byla splatná dne 26. 3. 2019. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek úvěru byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a současně smluvní pokuta (souhrn uplatněné smluvní pokuty) nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (čl. V. odst. 4 smlouvy). 7. Žalovaná na dluh nezaplatila ničeho (tvrzení žalobce, které nebylo žádným důkazem zpochybněno). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], na kterou byla převedena část závodu společnosti [právnická osoba] zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, postoupila svoji pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované písemně oznámeno přípisem ze dne 27. 7. 2020. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. 10. Soud zhodnotil předložené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 12. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 2390 o.z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16. Podle ust. § 2392 odst. 1 věta první o.z. platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná z části. 18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 19. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce informace o příjmech a výdajích žalované, které i podložil listinami. Z těch vyplynulo, že žalovaná je schopná vytvořit měsíčně přebytek cca 4 119 Kč. Věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované řádně. Bylo v možnostech žalované čerpat úvěr, kde jeho splátka bude činit 2 600 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru je tedy platná. 20. Žalobce má právo na splacení celé jistiny 20 000 Kč dle § 2390 o.z. a zákonných úroků z prodlení z této částky za dobu od 27. 3. 2019 do zaplacení (dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), kdy sazba úroků z prodlení činí 9,75 % ročně. Dále má žalobce právo na sjednané úroky 5 600 Kč dle § 2392 odst. 1 o.z. 21. Soud dospěl k závěru, že i ostatní poplatky byly sjednány platně. Žalobce tak má právo na zaplacení poplatku za správu a vyhodnocení úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek, z kterého požaduje toliko 1 200 Kč Celkem má žalobce právo na zaplacení částky 31 200 Kč s příslušenstvím. 22. Co se týká smluvní pokuty 0,1 % denně, celkem 16 005,60 Kč za dobu 27. 3. 2019 – 20. 8. 2020, tu soud musel redukovat. Žalobce totiž půjčil žalované 20 000 Kč, přičemž je přípustná smluvní pokuta do max. výše jedné poloviny z této částky (§ 122 odst. 3 z.s.u.) Soud tedy přiznal za prodlení žalované smluvní pokutu 10 000 Kč podle ust. § 2048 o.z. 23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný (viz výrok I. a II.) Žalobce byl úspěšná co do částky 41 200 Kč, neúspěšný co do částky 6 005,60 Kč. Za těchto okolnos