16 C 100/2021-100 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 235.996,40 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce je podílovým spoluvlastníkem nemovitých věcí, a to pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, zeleň, parc. [číslo] ostatní plocha, zeleň, parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha vše zapsané na [list vlastnictví], pro obec Brno, k.ú. [část obce] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Spoluvlastnický podíl žalobce představuje id. 2/3 k celku a žalovaného id. 1/3 k celku. Předmětné pozemky, ačkoliv jsou ve spoluvlastnictví obou účastníků, tak tyto užívá výlučně žalovaný, a to jako plochy určené územním plánem města Brna pro umístění dopravní infrastruktury, konkrétně jak vyplývá z územního rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, [obec] [část obce], odboru výstavby a územního plánování ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [anonymizováno] [spisová značka], sp.zn. [spisová značka] k vybudování stavby s názvem„ [příjmení] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [ulice] - [anonymizováno] trolejbusová trať [ulice] + [anonymizováno]“. Ačkoliv žalovaný užívá shora označené pozemky nad rámec svého spoluvlastnického podílu, neposkytuje žalobci za toto užívání žádnou náhradu. Pouze v minulosti na základě dohody o narovnání ze dne 28.6.2019 uhradil žalovaný žalobci na náhradu za obecné užívání jeho spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 předmětných pozemků za období od 1.5.2012 do 30.4.2018 cenu ve sjednané výši, přičemž obecné užívání společných nemovitých věcí, žalovaným deklarované v dohodě o narovnání ze dne 28.6.2019, stále trvá. Žalovanému tak vzniká na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, a to ve výši nájemného stanoveného cenovým předpisem Ministerstva financí pro pozemky nesloužící nájemci k podnikání, jehož výše pro rok 2018 stanovena ve výši 75 Kč za m2 a pro roky 2019 a 2021 ve výši 73 za m2. Za období od 1.5.2018 do 30.4.2021 pak žalobci přísluší celkem 235.996,40 Kč. 2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť s tvrzením žalobce, že pozemky ve spoluvlastnictví účastníků užívá výlučně žalovaný jako plochy určené územním plánem města Brna pro umístění dopravní infrastruktury, konkrétně jak vyplývá z územního rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, [obec] [část obce], odboru výstavby a územního plánování ze dne [datum rozhodnutí] pod [anonymizováno] [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], nesouhlasí. Ze shora citovaného územního rozhodnutí vyplývá, že se jedná o dočasnou související stavbu (stavbu jako kategorii dynamickou dle veřejného práva a nikoliv stavbu jako kategorii statickou ve smyslu soukromého práva), jejímž předmětem je vybudování nové [anonymizováno] trolejbusové trati na ulici [ulice], [ulice] v označeném rozsahu za účelem vyjíždění a zajíždění trolejbusů linek [číslo] do vozovny [obec] v době realizace dalších staveb, které nebudou sloužit k přepravě osob a které nebudou umístěny na sporných pozemcích k.ú. [část obce]. Pozemek parc. [číslo] není stavbou vůbec dotčen, u pozemku parc. [číslo] není z územního rozhodnutí vůbec zřejmé, zdali je s předmětnou stavbou dotčen a zbývající tři pozemky jsou dotčeny toliko přeložkou venkovního vedení včetně stožáru [anonymizováno]. Nad shora uvedené pak žalovaný poukázal na skutečnost, že žalované období bylo žalobcem vymezeno od 1.5.2018 do 30.4.2021, přičemž shora zmiňované rozhodnutí nabylo právní moci až dnem [datum]. Za předpokladu, že žalobce považuje sporné pozemky jako pozemky sloužící široké veřejnosti a tedy splňující předpoklady veřejného prostranství, pak pro danou kategorizaci není bez dalšího rozhodující, zda pozemky jsou označeny v nějakém správní rozhodnutí či správním aktu, přičemž ani sám obsah územně plánovací dokumentace pro vyhodnocení, zdali má ten který konkrétní pozemek charakter veřejného prostranství není dostačují, jak dovodil Ústavní soud ČR ve svém nálezu. Aby bylo možné učinit závěr, že určitý prostor je ex lege veřejným prostranstvím, je dle žalovaného třeba, aby byly splněny veškeré jeho znaky vyvěrající z § ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích a sestávající se a) z demonstrativního vymezení veřejných prostor (všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další obdobné prostory), b) z požadavku na volný přístup každému bez omezení, bez ohledu na vlastnictví a za c) z definice účelu, kterým je obecné užívání prostoru. Ve svém vyjádření poukázal na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. Pl. ÚS 21/02 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 4208/2016, ve smyslu kterých je třeba slova„ a další prostory přístupné bez omezení“ obsažená v § 34 zákona o obcích nutno vykládat tak, že nejde o jakékoliv prostory, tj. jiné prostory, ale že jde o prostranství mající obdobný charakter jako náměstí, hřiště, silnice, místní komunikace, parky, veřejná zeleň apod. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR však není možné za veřejné prostranství považovat každý pozemek užívaný veřejností s ohledem na nepřítomnost technických překážek, přístupu na něj, když Nejvyšší soud ČR v praxi vyžaduje k naplnění pojmových znaků veřejného prostranství též materiální kritérium spočívající v určenosti dotčeného pozemku k uspokojování potřeb občanů obce, potažmo existenci funkčního významu daného prostranství pro sídelní celek. Dle názoru žalovaného sporné pozemky neslouží k uspokojování obecných potřeb a s ohledem na jejich charakter (umístění) nelze předpokládat jejich užívání veřejnosti, a to bez ohledu na míru jejich údržby. Současně poukázal na absenci tvrzení a prokázání případné obrany spoluvlastníka - žalobce s veřejným užíváním„ jeho pozemku“ v duchu usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 135/2006 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 22 Cdo 2378/2019. Závěrem k tvrzení žalobce ohledně uzavřené smlouvy o narovnání uvedl, že touto smlouvou žalovaný v žádném případě neuznal nárok žalobce v předcházejícím období a tato smlouva ani neslouží jako základ pro další platby za následující, neboť jak ve smlouvě uvedeno názorová spornost mezi účastníky přetrvává a smlouva byla uzavřena toliko z důvodu ekonomických, spočívající k ukončení mnohočetných sporů mezi účastníky. 3. Žalobce v průběhu řízení k dotazu soudu doplnil skutková tvrzení žaloby ohledně titulu užívání sporných pozemků žalovaným, kdy nárok žalobce vychází z označení "obecného užívání", které bylo užito ve smlouvě o narovnání ze dne 28.6.2019. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], pro okre [část obce], obec Brno, k.ú. [část obce] soud zjistil, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu id. 2/3 k celku a žalovaný je ideálním spoluvlastníkem v rozsahu 1/3 vzhledem k celku, a to k pozemkům - parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] to vše v k.ú. [část obce] [územní celek] i přes přetrvávající spornost vznesených nároků žalobcem uzavřelo s ohledem na existující soudní judikaturu a v zájmu předejití dlouhým a nákladným soudním sporům s vůlí stran narovnat mezi nimi sporná práva a povinnosti uvedená v článku II. této dohody, smlouvu o narovnání, na základě které uhradil žalovaný žalobci za obecné užívání spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 vzhledem k celku za období od 1.5.2012 do 30.4.2018 celkem 261.720 Kč s příslušenstvím, při dalších sjednaných právech a povinnostech jak vyplývá v článku IV. dohody. Dne [datum] vydal Úřad městské části města Brna, [obec] [část obce], odbor výstavby a územního plánování územní rozhodnutí k dočasné související stavbě, dle kterého pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce] jsou dle SO [anonymizováno] dotčený toliko přeložkou venkovního vedení včetně stožáru [anonymizováno]. U pozemku parc. [číslo] z územního rozhodnutí nevyplývá, zda je předmětnou stavbou vůbec dotčen a pozemek parc. [číslo] není předmětnou stavbou dotčen vůbec. Z jednání na místě samém dne 16.6.2022 bylo soudem zjištěno, že předmětné pozemky se nachází mezi oplocením průmyslového areálu ve vlastnictví třetích osob na straně jedná a čtyřproudovou komunikací spojující městské části [obec] [část obce] a [obec] [ulice], [část obce] na straně druhé. Pozemky jsou z drtivé většiny zarostlé náletovou dřevinou tvořící souvislou neprostupnou bariéru. Ze strany od silnice není žádná překážka ve vstupu na pozemky, vyjma hustého porostu. Pozemky jsou situované v neobydlené části ve vzdálenosti několika stovek, ne-li tisíce metrů od nejbližší městské čtvrti ([anonymizováno] či [ulice], [část obce]). 5. Podanou žalobou se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uznal žalovaného povinným zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši 235.996,40 Kč s odůvodněním, že shora citované pozemky vše v k.ú. [část obce], ke kterým je ideálním spoluvlastníkem v rozsahu 2/3 vzhledem k celku, užívá žalovaný nad rámec svého spo