17 C 262/2022-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6.9.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23.423 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 20.12.2021 došlo mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o úvěru s tím, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 495 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnil, úvěr nesplatil a dostal se do prodlení. Žalobkyně úvěr ke dni 10.6.2022 zesplatnila a požaduje uhrazení jistiny ve výši 14.998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 2.970 Kč, úroky ve výši 2.205 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 660 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizované zákonné úroky z prodlení od 22.8.2022 do 6.9.2022 ve výši 154,01 Kč a dále tyto do zaplacení v zákonné výši. Dlužnou částku žalovaný nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 22.7.2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20.12.2021 včetně sazebníku, splátkového kalendáře a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši dle splátkového kalendáře. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 495 Kč, úrok byl sjednán ve výši 49,10% ročně. Splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. Dále byl sjednán poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč jednorázově, poplatek ve výši 99 Kč měsíčně za bezpečnou splátku, dále poplatek za korunový odklad ve výši 99 Kč za každých půjčených 1.000 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, dále byla sjednána jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10% ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Pro případ nesplácení úvěru byly ujednány náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání. Příjem žalovaného ze zaměstnání činil 30.000 Kč, další příjmy rodiny činily 65.000 Kč. Úvěr ve výši 15.000 Kč byl dne 20.12.2021 vyplacen (dle smlouvy) na účet č. [bankovní účet], což bylo zjištěno z opisu výpisu proplacené smlouvy. Před zesplatněním dne 25.4.2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 7.077 Kč, což bylo zjištěno z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval tj. své povinnosti nesplnil, a proto žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 10.6.2022, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 10.6.2022 (což vyplývá z předmětného přípisu). Žalovaný žalobkyni dluží na jistině částku ve výši 14.998 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 2.970 Kč, úroky ve výši 2.205 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 660 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč. Dále na úroku z prodlení od 22.8.2022 do 6.9.2022 činil úrok z prodlení částku ve výši 154,01 Kč (uvedené vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 22.7.2022, která byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 25.7.2022 (což vyplývá z předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu). 5. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky, tyto však řádně nesplácel, žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni ke dni 10.6.2022. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) 8. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumá důsledným zjišťováním kreditního skóre spotřebitele. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. V tomto případě žalobkyně brala v úvahu následující skutečnosti. Zdrojem příjmu žalovaného bylo zaměstnání, čistý měsíční příjem byl 30.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 65.000 Kč s tím, že žalovaný potvrdil správnost těchto skutečností. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost.