20 C 190/2023-24 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem došlým soudu 9. 5. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 049 Kč s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 5. 2019, jež byla ujednána pro případ prodlení s nezaplacením jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 28. 7. 2020 do 21. 4. 2023. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Soud v řízení rozhodl bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 5. 2019 soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřel smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 83,83 % ročně. Žalovaný byl povinen vrátit poskytnutou částku v 60 splátkách. Ve smlouvě byla zakotvena žalovaná smluvní pokuta v ujednání s bodem 6.3. Smlouvy. Žalobce oznámil zesplatnění plnění ze smlouvy o úvěru [číslo] oznámením ze dne 23. 1. 2020. Žalobce prostřednictvím svého zástupce zaslal předžalobní výzvu žalovanému dne 21. 4. 2023 (předžalobní výzva a podací arch). Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2021, č. j. 219 C 16/2020-133, soud zjistil, že Městský soud v Brně rozhodl o nároku žalobce ze stejné úvěrové smlouvy, a to rozsudkem pro zmeškání. Z provedeného dokazování má soud tedy za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 31. 5. 2019, žalovaný je fyzická osoba, jedná se tedy o spotřebitelský úvěr. Soud nejdříve zkoumal platnost smlouvy o úvěru, o kterou právo na smluvní pokutu žalobce opírá a dospěl k závěru, že tato je pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) neplatná. V úvěrové smlouvě byl sjednán úrok 83,83 % ročně, jež zcela jistě splňuje všechny kritéria lichvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), jelikož požadovaný úrok je v hrubém nepoměru k hodnotě úvěrované služby. Na takto vysoký úrok žalobce zcela bezostyšně navázal i smluvní pokuty, které pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru uvedl ve zcela formulářové smlouvě ze dne 31. 5. 2019 v bodech 6. 1. a 6. 5. Soud podotýká, že i kdyby soud neposoudil úvěrovou smlouvu za zcela neplatnou, tak uvádí, že ustanovení o smluvních pokutách lze jednoznačně považovat za neplatné pro jejich rozpor s dobrými mravy podle § 580 OZ a dále podle nálezu ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, jelikož ustanovení o smluvní pokutě i když je obsaženo ve znění samostatné smlouvy, tak je skryto v části smlouvy, jež vizuálně vypadá jako všeobecné obchodní podmínky. Tyto začínají již na druhé straně úvěrové smlouvy a smluvní pokuta je uvedena až na přelomu stran 4 a 5. Pro spotřebitele se tedy jedná o zcela překvapivé ujednání, jež by pro svoji důležitost mělo být uvedeno v první části smlouvy spolu s dalšími ujednáními o úroku, době trvání atd. Takové ujednání je neplatné a soud proto žalobu zcela zamítl. Neobstojí ani tvrzení žalobce ohledně vázanosti soudu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2021, č. j. 219 C 16/2020-133, jelikož platnost či neplatnost ujednání, jež slouží jako podklad pro rozhodnutí ve věci, si v této věci jako předběžnou otázku soud posoudil jinak, když tato nebyla řešena ve výroku rozhodnutí. Dále soud podotýká, že se jednalo o kontumační rozsudek a soud se tak ani k platnosti či neplatnosti ujednání ve věci pod sp. zn. 219 C 16/2020 nevyjádřil. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.