20 C 241/2022-30 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem došlým soudu 17. 12. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 14 749,60 Kč s příslušenstvím na základě vydání bezdůvodného obohacení za období 1. 9. 2020 do 22. 10. 2020 – 7 469,6 Kč za užívání bytu [číslo] na adrese [adresa] a nedoplatky za vyúčtování za rok 2019 – 5 094 Kč a 2020 – 2 186 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobce je vlastníkem domu na adrese [adresa]. K bytu [číslo] jenž je součástí výše uvedené nemovitosti, uzavřel žalobce s žalovanou dne 20. 6. 2019 dmlouvu o nájmu, nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 1. 7. 2020. Žalovaná byt užívala však i v období od 1. 7. 2020 do 22. 10. 2020. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná dluží za nedoplatek za vyúčtování služeb 5 094 Kč za rok 2019, dále na vyúčtování za rok 2020 2 186 Kč O zaplacení byla upomenuta dopisem. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má prokázán následující skutkový stav: žalobce je vlastníkem nemovitosti číslo popisné [anonymizováno] na ulici [ulice], číslo orientační [anonymizováno] (důkaz výpisem z katastru nemovitostí), mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou od 1.3.2019 do 29.2.2020, kdy předmětem nájmu je byt [číslo] sestávající ze 2 pokojů, kuchyně a příslušenství v 6. podlaží domu [číslo] na ulici [ulice] číslo orientační [anonymizováno] (důkaz nájemní smlouvou ze dne 20.2.2019). Podle výpočtového listu činil nájem 12 565 Kč měsíčně. Žalovaná byla upomenuta dopisem ze 17.2.2020, předžalobní upomínka byla zaslána 17.2.2020, zásilka se vrátila jako nevyzvednutá. Výše dluhu je prokazována výpisem přehledu předpisu a plateb. Podle § 2991 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Užíváním bytu a čerpáním služeb bez právního důvodu v žalovaném období vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá částkám, vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu, které by nájemce byl povinen platit podle nájemní smlouvy. V projednávané věci tedy odpovídá výše bezdůvodného obohacení částce, která odpovídá výši podle evidenčního listu a výpočtových listů v uvedeném období částkou 5 194 Kč měsíčně (celkově 7 469,60 Kč). Dále se žalovaný obohatil o nedoplatky na službách za rok 2019 a 2020. Celkově se obohatil o částku ve výši 7 280 Kč. Protože žalobce prokázal, že žalovaná částku neuhradila ani na výzvu zaslanou doporučeným dopisem, soud žalobě vyhověl. Žalobce má dále právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Úspěšný žalobce má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení. Tyto mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále paušální náhrada podle vyhl.č. 254/2015 Sb. podle § 1/3 písm. a) za 2 úkonů po 300 Kč, celkem 1 400 Kč. Náhrada nákladů řízení za právní zastoupení žalobci nepřísluší, a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, který konstatoval, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Soudu je z úřední činnosti známo, že v obdobných sporech, kde vystupuje tentýž žalobce, tyto zajišťují vedení sporu prostřednictvím svých právníků. V dané věci se jednalo o spor skutkově i právně jednoduchý, jehož vedení nekladlo větší nároky na odbornost při právním zastoupení. Soud proto žalobcem požadované náklady za právní zastoupení nepovažuje za účelně vynaložené, a proto žalobci přiznal jednak právo na zaplacený soudní poplatek a dále výše specifikovanou paušální náhradu hotových výdajů. Soud stanovil lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.