219 C 24/2022-72 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 32.202,50 Kč s příslušenstvím představující nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného, když žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze Smlouvy o účtu uzavřené dne [datum] s právním předchůdcem žalobce. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas podáním doručeným soudu dne [datum]) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Ze Smlouvy o zřízení a vedeni [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], Všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právního předchůdce žalobce soud zjistil, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o účtu, na základě které bylo žalovanému k témuž dni zřízeno otevření a vedení účtu č. [bankovní účet] spolu s možností využívat finanční služby, které právní předchůdce žalobce nabízel. Na základě uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal dodržovat stanovené podmínky upravené ve smlouvě a ve všeobecných obchodních podmínkách, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a s nimiž svým podpisem souhlasil. Dle čl. IV. Všeobecných obchodních podmínek je majitel účtu oprávněn čerpat prostředky z účtu pouze do výše volných prostředků na účtu. Dle čl. VI. Všeobecných obchodních podmínek banka je oprávněna od smlouvy odstoupit s okamžitými účinky v případě, že klient poruší své smluvní či zákonné povinnosti. Dle sazebníku poplatků je zřejmé, že se žalovaný zavázal hradit sjednané smluvní poplatky za jednotlivé služby (např. za oznámení, zasílání výpisů z účtu, za vedení účtu). Z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že odstupuje od uzavřené smlouvy o účtu z důvodu porušení podmínek – přečerpání prostředků do nepovoleného debetu, s účinností ke dni doručení tohoto odstoupení. Z kopie poštovní obálky vyplývá, že dopis byl odeslán na adresu žalovaného a dne [datum] uložen k vyzvednutí, tedy uplynutím 10. dne ke dni [datum] nabylo odstoupení od smlouvy účinnosti. Dopisem ze dne [datum] oznámil předchůdce žalobce žalovanému zánik smlouvy o účtu a zrušení účtu ke dni [datum]. Z doložených výpisů z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že ke dni [datum] dosahoval záporný zůstatek na účtu částky 32.215,05 Kč s tím, že téhož dne byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. [příjmení] 32.215,02 Kč byla dle obsahu výpisů z účtu tvořena částkou 31.605,41 Kč představující jistinu, částkou smluvních úroků ve výši 12,55 Kč a částkou 597,09 Kč představující smluvní poplatky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], reg. [číslo] je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla adresována výzva před podáním žaloby s dodatečnou lhůtou k zaplacení dlužné částky do [datum], podaná k přepravě téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. 6. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy. 7. Podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 8. Podle § 711 obchodního zákoníku, smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 9. Podle § 497 obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 11. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na charakter smlouvy je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, k uzavření závazkového vztahu, který má s ohledem na charakter smlouvy o úvěru povahu tzv. absolutního obchodu, což znamená, že bez ohledu na povahu účastníků (zda jsou či nejsou podnikateli) se právní závazkové vztahy vzniklé ze smlouvy o úvěru posuzují v režimu obchodního práva. Žalobce v řízení prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo dle ust. § 708 obchodního zákoníku k uzavření smlouvy o účtu, na jejímž základě byla ve smyslu § 711 obchodního zákoníku ujednána možnost týkající se poskytnutí povoleného debetu, který je podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, vzal na sebe závazek hradit úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, což nesplnil, a banka proto přistoupila s ohledem na ustanovení smluvních podmínek, s přihlédnutím k § 506 obchodního zákoníku, k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obchodního zákoníku. Žalovaný však zůstal nečinný, ničeho ani částečně v mezidobí nehradil. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobce. Dluh na úvěru činí částku 32.305,50 Kč, když žalovaný řádně a včas svým povinnostem nedostál, na zesplatňovací přípis nijak nereagoval a nadále dluží žalobci poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky a poplatky, k jejich úhradě se smluvně zavázal. Je tedy zřejmé, že nárok žalobce je po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději zcela důvodný, a soud proto také žalobě vyhověl, když žalovaný je dle § 365 obchodního zákoníku, s přihlédnutím k § 369 obchodního zákoníku, v prodlení s úhradou svého dluhu vůči vlastníkovi pohledávky, tedy vůči žalobci. Žalobce má rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Soud tedy shledal žalobou jako zcela důvodnou, a v celém rozsahu jí vyhověl, jak ostatně vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8.193,40 Kč Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1.611 Kč, dále odměna za právní zastoupení, a to za právní zástupkyní požadované dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby) při sazbě 2.420 Kč za úkon (§ 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb.), při výpočtu z tarifní hodnoty ve výši 32.202,50 Kč. Ke každému ze dvou úkonů soud připočetl náhradu hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 7.051 Kč soud navýšil o DPH v sazbě 21 % vypočtenou z odměny a náhrad, jež činí 1.142,40 Kč, neboť právní zástupkyně žalobce doložila, že je registrována jako plátce této daně. V součtu tak musí neúspěšný žalovaný zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku, když lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy tři dny od právní moci rozsudku.