30 C 19/2023-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 9. 2022 dožadoval zaplacení částky ve výši 99 561,28 Kč s příslušenstvím po žalovaném z titulu smlouvy o úvěru ze dne 18. 2. 2019 uzavřené mezi žalovaným a žalobcem. 2. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 2. 2019 soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč, který dle informací žalobce byl v trvání smluvního vztahu zvýšen na částku 120 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal peněžní prostředky od žalobce ve výši 161 877,07 Kč a celkově žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 154 217,82 Kč. Z výzvy ze dne 22. 6. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení žalované částky a poskytl žalovanému lhůtu k plnění 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 6. 2022 dle podacího archu ze dne 23. 6. 2022. Žalobce vyzval žalovaného k plnění i prostřednictvím zástupce žalobce předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2022. Tato předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 7. 2022 dle podacího archu ze dne 15. 7. 2022. 4. Z úvěrové karty a potvrzení o provedení ověření bonity soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, má 2 děti, je podnikatelem, jeho měsíční příjem činí 48 000 Kč a jeho měsíční výdaje domácnosti činí 3 000 Kč. Žalovaný byl ověřen v rámci systémů ISIR, SOLUS, MVČR, T-Mobile, O2, CEE, NRKI, JAP_PUJCKA. Z výpisu z účtu za období od 21. 12. 2018 do 18. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný měl za toto období příjmy 213 463,39 Kč a výdaje ve výši 236 909,87 Kč. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný byl při žádosti o úvěr u žalobce již smluvní stranou jiných úvěrů, a to splátkových úvěrů s celkovou zbývající částkou ve výši 1 421 042 Kč a měsíční splátkou ve výši 21 255 Kč, dále žalovaný čerpal úvěrový rámec z povoleného debetu na běžném účtu ve výši 16 716 Kč z úvěrového rámce 30 000 Kč a vlastnil kreditní kartu s kreditem ve výši 50 000 Kč. 5. Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 18. 2. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda žalobce splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto usnesením ze dne 20. 3. 2023, č. j. 30 C 19/2023-16, vyzval žalobce k doložení splnění zákonné povinnosti. Žalobce na tuto výzvu reagoval sdělením, že poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost a to tak, že ověřil příjem žalovaného a žalovaného lustroval v systémech ISIR, SOLUS, MVČR, T-Mobile, O2, CEE, NRKI, JAP_PUJCKA. 7. Žalobce nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobce se v první řadě při ověření příjmu žalovaného spolehl pouze na výpis z bankovního účtu, jež zachycuje jeden kalendářní měsíc. Vzhledem k tomu, že žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru žalobci tvrdil, že je podnikatelem, tak žalobce měl zvážit při uzavření smlouvy o úvěru možnou fluktuaci příjmu žalovaného a měl od žalovaného požadovat jako důkaz prokázání příjmů alespoň výpis z účtu zachycující příjmy z šesti a více měsíců, nebo rovnou roční daňové přiznání, jelikož pouze důkazy o příjmu, jež zachycují delší časový úsek mohou přiblížit rozložení možné fluktuace příjmů podnikatele v rámci celého kalendářního roku. Žalobce dále zcela pochybil, když i přes to, že z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný skončil v rámci jednoho měsíce v mínusu a měl výdaje zcela přesahující jeho příjmy, byl spokojen s tvrzením žalovaného o měsíčních výdajích ve výši 3 000 Kč. Žalobce i přes výše uvedený výpis z účtu počítal s výdaji žalovaného ve výši 7 420 Kč představující životní minima dospělých členů domácnosti a 2 vyživovaných dětí. Takový údaj je zcela v rozporu s doloženým výpisem z účtu, a i proto lze konstatovat, že žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí a řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. 8. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl žalobce žalovanému plnění ve výši 161 877,07 Kč bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, přičemž speciálním ustavením pro tento způsob bezdůvodného obohacení je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru obohacení, dle něhož je dána povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný žalobci vrátil na základě smlouvy o úvěru dle tvrzení žalobce částku ve výši 154 217,82 Kč, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 7 659,25 Kč. 9. Pokud se jedná o úrok z prodlení dle odst. 2 § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V projednávané věci však žádný spor mezi spotřebitelem a poskytovatelem úvěru o době přiměřené možnostem žalovaného nevznikl. 10. Žalobce žalovaného vyzval k plnění dluhu upomínkou ze dne 22. 6. 2022. Žalobce žalovanému poskytl lhůtu k plnění 14 dnů od 22. 6. 2022, a tato lhůta skončila dne 6. 7. 2022, od 7. 7. 2022 je tak žalovaný v prodlení. Soud proto zavázal žalovaného i k úhradě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 7. 7. 2022 do zaplacení, kdy úrok z prodlení náleží žalobci podle § 1970 o. z. (v období od 7. 7. 2022 do 26. 9. 2022 je představován kapitalizovanou výší v částce 258,10 Kč). Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud tak rozhodl při znalosti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy jako lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) shledal soud plnění k výzvě učiněné žalobcem (při zohlední částky, která měla být žalovaným skutečně hrazena), jak uvedeno shora, když spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) v projednávané věci nenastal. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Ve zbytku předmětu řízení pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl v řízení pouze částečný úspěch a úspěch žalovaného byl vyšší než úspěch žalobce. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, tak soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III.