34 C 109/2023-40 — Městský soud v Brně

Návrhem podaným dne 31.5.2023 na Městský soud v Brně se [celé jméno manželky], rozená [příjmení], domáhala rozvodu manželství se [celé jméno manžela]. Návrh odůvodnila následujícím způsobem: manželství bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizováno] ve [příjmení] [jméno]. Za trvání manželství se účastníkům narodilo pět nezletilých dětí - [jméno] ([číslo]), [anonymizováno] ([číslo]), [jméno] ([číslo]), [jméno] ([číslo]) a [jméno] ([číslo]). Manželství bylo uzavřeno z citové náklonnosti, nicméně po narození dětí a poté, co manžel začal více navštěvovat zemi svého původu - [země] se vztahy mezi účastníky zhoršily natolik, že se manžel ze společné domácnosti odstěhoval, nyní pobývá v zahraničí. Od listopadu 2022 spolu účastníci již nežijí jako manželé, nestýkají se, každý má svůj vlastní život. Z uvedeného je zřejmé, že vztahy mezi manžely jsou zásadně narušeny, obnova manželského soužití tím zcela vyloučena a manželství účastníků tak nadále zůstává pouze formálním svazkem neplnícím svojí zákonem předvídanou společenskou funkci. Manžel [celé jméno manžela] se k návrhu nevyjádřil. Cizí prvek spočívá v řešené věci v tom, že manžel je státní občan [příjmení] [jméno], avšak s obvyklým pobytem na území České republiky, byť by se na území České republiky fakticky nezdržoval. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 3 odst. 1 písm. a) ii nařízení Rady ES č. 1111/2019, lze ji dovodit i z § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., když manželka je státní občan České republiky, má zde i svůj obvyklý pobyt. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. pak soud na řešenou věc aplikoval české hmotné právo. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizováno] ve [jméno]. Z rodných listů a výpisů z evidence obyvatel má soud za prokázáno, že za trvání manželství se účastníkům narodilo pět dosud nezletilých dětí: [jméno] ([číslo]), [anonymizováno] ([číslo]), [jméno] ([číslo]), [jméno] ([číslo]) a [jméno] ([číslo]). Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 129 Nc 41/2022-170, ze dne 14.6.2023, který nabyl právní moci 19.8.2023, pak soud zjistil, že opatrovnický soud rozhodl o výchově a výživě nezletilých dětí účastníků řízení tak, že tyto byly pro dobu před i po rozvodu manželství svěřeni do výchovy manželce a manžel byl zavázán platit na ně výživné. Manželka jako účastník řízení vypověděla, že manželství uzavřeli účastníci z citové náklonosti, zpočátku bylo bezproblémové. Zlom přišel, když se narodily děti, další předěl nastal kolem 40. roku věku manžela, kdy tento začal více navštěvovat svoji rodnou zem - Irák, a postupně se v jeho chování více a více projevovala kultura jeho domoviny, což se dosud nedělo, účastníci zcela evropským způsobem života. Uvedená změna chování vyvolala mezi účastníky postupně rostoucí rozpory, zejména pokud jde o výchovu dětí. Od října 2022, kdy se manžel odstěhoval ze společné domácnosti, spolu účastníci jako manželé nežijí, intimně se nestýkají, volný čas spolu netráví, každý si žije po svém, každý si hradí své životní náklady sám. Již předtím vztah mezi manžely poměrně volný, manžel hodně cestoval po světě. Od ledna 2023 nejsou účastníci v žádném kontaktu, obnovu manželského soužití manželka považuje již za zcela vyloučenou. Ze zprávy opatrovníka nezletilých z opatrovnického řízení ze dne 25.10.2023 vyplývá, že opatrovník neshledal důvody, pro které by manželství účastníků nemělo být rozvedeno. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Po provedeném dokazování a podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je tak hluboce, trvale a nevratně rozvráceno, že již nelze očekávat obnovení manželského soužití. Rozvrat jejich manželství je dle názoru soudu zřejmý z toho, že účastníci řízení spolu minimálně od listopadu 2022, tedy po dobu jednoho roku, manželsky nežijí (§ 758 zákona č. 89/2012 Sb.), tj. nevedou společnou domácnost (kde každý z manželů dobrovolně dle svých možností uhrazuje náklady na společný život a vykonává i další pro chod společné domácnosti charakteristické aktivity jako je společné nakupovaní, vaření, praní, úklid apod.), intimně se nestýkají, volný čas jako manželé spolu netráví Dobu jednoho roku odděleného soužití pak dle názoru soudu nelze považovat za nějaký dočasný stav či chvilkové nedorozumění, leč za stav již setrvalý a v zásadě neměnný. Za tohoto stavu má soud za to, že manželství účastníků je nadále skutečně pouze formálním svazkem a neplní svůj obsah a společenský účel vyplývající zejména z § 687 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.. Příčinou rozvratu byla zjevně odlišnost povah daná různých kulturním prostředím, z něhož každý z manželů pochází. Lze ještě poznamenat, že zjištění vlastní příčiny rozvratu manželství není podmínkou rozvodu manželství, je-li kvalifikovaný rozvrat mezi účastníky jednoznačně zjištěn. Podmínka dle § 755 odst. 3 občanského zákoníku byla též splněna, když o úpravě poměrů nezletilých dětí účastníků řízení pro dobu po rozvodu bylo opatrovnickým soudem pravomocně rozhodnuto. Jelikož nebyla zjištěna ani existence překážek podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku, soud manželství zcela v souladu s § 755 odst. 1 rozvedl (výrok I.). O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., současně nebyly soudem shledány okolnosti případu, které by odůvodňovaly případně přiznání i náhrady těchto nákladů nebo jejich části.