34 C 255/2022-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 12. 12. 2022 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému hradit žalobci výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně. Uvedl, že žalovaný je otcem žalobce, rodiče žalobce však již více než 4 roky žijí odděleně. Žalovaný nejeví o žalobce zájem, navzájem se nestýkají, žalovaný na výživu žalobce nikdy nepřispíval. Žalobce studuje na [ulice] škole informatiky, poštovnictví a finančnictví [obec], příspěvková organizace, obor Ekonomika a podnikání. V souvislosti se studiem má žalobce zvýšené výdaje, další výdaje jsou tvořeny náklady na bydlení, stravu, léky, hygienu a jízdné. Žalobce vede společnou domácnost pouze s matkou, která pracuje jako uklízečka nebo u výrobních linek; její čistý příjem činí přibližně 20 000 Kč, nájemné a služby činí přibližně 18 000 Kč měsíčně. Majetkové a výdělkové poměry nejsou žalobci známy. Žalobce se připravuje na budoucí povolání a není schopen se sám živit, podanou žalobou se proto domáhá uložení povinnosti žalovanému hradit žalobci měsíční výživné ve výši 3 500 Kč. 2. Jelikož je žalovaný neznámého pobytu, byl mu usnesením ze dne 7. 3. 2023, č.j. 34 C 255/2022-19, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník uvedl, že dne 21. 3. 2023 se pokusil kontaktovat žalovaného, avšak neúspěšně. S ohledem na zachování práv klienta proto opatrovník žalovaného nárok uplatněný žalobou neuznal. Následně opatrovník navrhl, nechť soud rozhodne podle svého uvážení v zájmu zletilého dítěte (žalobce). 3. V daném řízení je cizí prvek spatřován v osobě žalovaného, který je státním příslušníkem [země]. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 34 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a [země] o právní pomoci v občanskoprávních věcech, neboť žalobce jako oprávněná osoba má bydliště na území České republiky (trvale [ulice a číslo], [obec], aktuálně [ulice a číslo], [obec]). Právem rozhodným je podle čl. 34 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a [země] o právní pomoci v občanskoprávních věcech [číslo] 2022 Sb. hmotné právo české, neboť žalobce jako oprávněná osoba má bydliště na území České republiky. 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Z potvrzení o vzdělávání bylo zjištěno, že žalobce je studentem [ulice] školy informatiky, poštovnictví a finančnictví [obec], příspěvková organizace. Ve školním roce 2022 2023 je žalobce žákem třetího ročníku denního studia v oboru [číslo] [anonymizováno] a [anonymizováno]. 6. Z rodného listu žalobce se podává, že otcem žalobce je žalovaný [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce], [datum narození] 7. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalovaný studoval střední školu v oboru lesník, po dobu pobytu v ČR pracoval na stavbách. Žalovaný měl mít potíže v nohama, v práci však omezen nebyl. Žalobci není známo, že by měl žalovaný další vyživovací povinnosti, výši jeho příjmů a výdajů nezná, nejsou mu známy sociální a majetkové poměry žalovaného. Žalobce dále uvedl, že bydlí s matkou, která hradí podnájemné ve výši 19 000 Kč měsíčně. Na živobytí se snaží vydělávat si sám, jedná se ale o nárazové brigády, ze kterých má příjem cca 5 000 Kč až 6 000 Kč. Majetek větší hodnoty žalobce nevlastní, nepobírá žádné sociální dávky, jeho zdravotní stav je dobrý, zvýšené náklady nemá. Ve volném čase se žalobce věnuje sportu, své životní výdaje odhadl na cca 4 000 Kč měsíčně. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována. 9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“). 10. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 11. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 12. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 13. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř., zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost. 14. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 15. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci doposud soudně upravena nebyla a je proto na místě ji upravit a rozhodnout o výši výživného. 17. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je otcem žalobce. Dále bylo prokázáno, že účastníci řízení se nestýkají, žalovaný nejeví o žalobce žádný zájem, nezajímá se o jeho studium, na jeho výživu nepřispívá ničeho. Žalobce je v současné době studentem denního studia v oboru [číslo] [anonymizována tři slova] na [ulice] škole [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v [obec]. Žalobce se tedy připravuje na povolání studiem střední školy a není proto schopen se sám živit. Příjmy žalobce z brigád jsou pouze nárazové a dosahují výše cca 5 000 Kč až 6 000 Kč měsíčně, žalobce však není s ohledem na denní studium schopen soustavné výdělečné činnosti. S ohledem na uvedené skutečnosti jsou tedy splněny podmínky pro přiznání výživného ve smyslu § 911 občanského zákoníku. 18. Je nesporné a nepochybné, že v souvislosti se studiem na střední škole má žalobce zvýšené výdaje. Jediným příjmem žalobce je výdělek z brigády, jak ale bylo uvedeno výše, nejedná se o stabilní příjem žalobce, pouze o nárazový výdělek. V řízení bylo prokázáno a uvedené nebylo nijak rozporováno, že žalobce má výdaje v měsíční výši cca 4 000 Kč související se studiem a osobními potřebami (strava, léky, hygiena, jízdné). Nelze pominout, že žalobce musí nutně mít i další výdaje např. za ošacení, telefonní služby, volnočasové aktivity apod., o nichž však bylo tvrzeno pouze to, že se žalobce věnuje sportu. Náklady na bydlení hradí za žalobce jeho matka, se kterou žije ve společné domácnosti, nájemné činí 19 000 Kč, průměrná mzda matky činí cca 20 000 Kč. 19. Opatrovníku se žalovaného nezdařilo kontaktovat, žalovaný tak byl v rámci řízení zcela pasivní a na svoji obranu netvrdil ničeho ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobou je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Jelikož bližší výdělkové poměry žalovaného nebyly zjištěny, soud tyto zjišťoval z vlastní iniciativy. 20. Soud vzal za prokázané, že žalovaný vystudoval střední školu, obor lesník. K výdajům žalovaného nebylo zjištěno ničeho. Současně však bylo prokázáno, že žalovaný jako osoba se středoškolským vzděláním si mohl a může zajistit dostatečný příjem, když po dobu pobytu v ČR pracoval na stavbách. Z veřejně dostupných informací Českého statistického úřadu je soudu známo, že celorepublikově v roce 2021 dosáhli pomocní a nekvalifikovaní pracovníci průměrného hrubého výdělku 23 726 Kč a v roce 2022 průměrného hrubého výdělku 25 198 Kč. V Jihomoravském kraji v roce 2021 dosáhli pomocní a nekvalifikovaní pracovníci průměrného hrubého výdělku 24 377 Kč a v roce 2022 pak průměrného hrubého výdělku 26 000 Kč. 21. Soud při stanovení výše vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci vycházel z potencionality příjmů žalovaného. V projednávané věci bylo tedy zjištěno, že žalovaný jako osoba pracující ve stavebnictví by mohl v roce 2021 dosahovat průměrného příjmu v Jihomoravské kraji 24 377 Kč hrubého, resp. celorepublikově 23 726 Kč, a v roce 2022 průměrného příjmu v Jihomoravské kraji 26 000 Kč hrubého, resp. celorepublikově 25 198 Kč. Pro pasivitu žalovaného nebylo prokázáno, že by měl ve své péči jiné nezaopatřené děti nebo stanovenu vyživovací povinnost vůči jiným osobám. S ohledem na shora uvedené proto soud hodnotil nárok žalobce na stanovení výživného ve výši 3 500 Kč měsíčně jako přiměřený. Soud vycházel na základě shora uvedených zákonných ustanovení z odůvodněných potřeb žalobce a poměrů žalovaného tak, aby životní úroveň účastníků byla v zásadě stejná. Odůvodněné potřeby žalobce spočívají primárně v potřebě zajistit vzdělání a základní potřeby (hygiena, ošacení, strava, jízdné, ale také volnočasové aktivity mladého dospívajícího člověka). Výdaje žalovaného činí cca 4 000 Kč měsíčně. Je třeba