35 C 150/2011-218 — Městský soud v Brně

Původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice] se žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2009 domáhala, aby soud zrušil rozhodčí nález ze dne [datum], sp. zn. [číslo], vydaný rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem v [obec], [ulice a číslo]. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, neboť původní žalobkyně nevyužila zákonné lhůty a nepodala žalobu na zrušení rozhodčího nálezu dle § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen„ ZoRŘ“) V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Z rozhodčího nálezu sp. zn. [číslo] vydaného dne [datum] rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], soud zjistil, že rozhodce uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 21 420 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Rozhodčí nález byl doručen žalobkyni dne 16. 2. 2009. Dle § 32 odst. 1 ZoRŘ, ve znění do 31. 3. 2012, návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Dle odst. 2 podání návrhu podle odstavce 1 nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného může však soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 16. 2. 2009. Ve smyslu § 32 odst. 1 ZoRŘ, ve znění do 31. 3. 2012, začala žalobkyni běžet tříměsíční lhůta, ve které mohla podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Lhůta uplynula dne 18. 5. 2009. Žaloba v dané věci byla doručena soudu až dne 8. 7. 2009, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, aniž by bylo třeba se zabývat věcnými námitkami uváděnými původní žalobkyní. Soud nad rámec poukazuje na novelu shora uvedeného zákona provedenou zákonem č. 19/2012 Sb., která změnila i výše citované ustanovení ve prospěch spotřebitele a v podstatě výše uvedenou lhůtu v takovýchto případech nestanoví, ovšem v dané věci je nezbytné postupovat dle znění zákona platného do 31. 3. 2012, což je dáno bodem 1. přechodných ustanovení čl. II zákona č. 19/2012 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů. Tyto jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalovaného dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“). S ohledem na to, že se ve věci jednalo o zrušení rozhodčího nálezu, vyšel soud z § 9 odst. 1 a. t., podle něhož jsou určeny tarifní hodnoty pro případ, nelze-li hodnotu věci zjistit či ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. S ohledem na předmět řízení soud vyšel z toho, že se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč, z níž činí odměna podle § 6 odst. 1 a. t. a § 7 bod 4. a. t. částku 1 500 Kč. V dané věci byla přiznána odměna za dva úkony právní pomoci po 1 500 Kč (příprava a převzetí věci a vyjádření) a dále 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a. t. Celkem se jedná o částku 4 356 Kč, z toho DPH ve výši 21 % činí částku 756 Kč.