36 C 68/2022-80 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 10. 2020 po žalovaném zaplacení částky 78.165,51 Kč s přísl., tak jak uvedeno ve výroku ad. I. tohoto rozsudku, jako nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené s žalovaným dne 13. 8. 2015. V rámci žalobního návrhu požadovala zaplacení dlužné jistiny 73.833,51 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši na jistině - 11.886,83 Kč, smluvních poplatků ve výši 1.932 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.400 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 26. 8. 2020 ve výši 4.341,95 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85.720,34 Kč. Tvrdila,že žalovaný za celou dobu uhradil částku v celkové výši 172.397,30 Kč posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet postupovala zcela v souladu se zákonem a s péčí, kterou po ní zákon požaduje, jako důkaz předložila žádost žalovaného o úvěr a potvrzení o výši příjmu a stanovisko žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti. Dále tvrdila, že vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil pouze 172.397,30 Kč, žalobkyně jej opakovaně vyzývala k zaplacení dlužných částek, následně když nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, prohlásila úvěr poskytnutý dle smlouvy o úvěru dopisem ze dne 8. 2. 2020 za okamžitě splatný v celé výši. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - žádosti žalovaného o úvěr, potvrzení o výši příjmu, vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti, smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, VPP, sazebníku, platební historie, dispozicí ke smlouvě, dokladu o převzetí kreditní karty, upomínky - rozhodnutí o zesplatnění a žádostí o splácení dluhu z úvěru včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 13. 8. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 75.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky - 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky žalovanému byla vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly VPP, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky dle smlouvy. V rámci pravidelných měsíčních splátek vedle splátky jistiny, také poplatků za vedení kreditní karty, správu účtu, doplňkové služby ke kreditní kartě, poplatků za jednotlivé čerpání úvěru provedené kreditní kartou, poplatků spojených s blokací, ztrátou, obnovou kreditní karty, mimořádných poplatků, smluvní pokuty - vše dle sazebníku a dále úroků (základní dohodnuté úroky a úroky z prodlení podle úrokového lístku). Žalovaný si celkově půjčil v rámci jednotlivých plateb částku 163.273,56 Kč, žalobkyni zaplatil částku 172.397,30 Kč. Žalovanou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 5. V žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty žalovaný uvedl, že má vysokoškolské vzdělání, je [anonymizováno], nemá zúžené SJM, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou od [datum], jeho zaměstnavatelem je [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce [částka], celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti [částka] při počtu zdrojů příjmu 1. Nemá žádné srážky ze mzdy, ani jiné měsíční splátky. Žalobkyně v rámci zjišťování úvěruschopnosti vůbec nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje, výše jeho měsíčního příjmu zjistila z potvrzení [právnická osoba] ze dne 16. 2. 2015, ve kterém je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako směnárník a má průměrný měsíční čistý příjem za poslední 3 měsíce [částka]. Pracovní smlouvu měl uzavřenou na dobu neurčitou. Žádné další údaje od žalovaného žalobkyně nevyžadovala a žalovaný jí ani žádné další důkazy nepředložil. 6. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena dne 13. 8. 2015, posoudil soud uplatněný nárok ještě dle zákona o spotřebitelském úvěru - zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném k tomu dni (dále jen ZSÚ). 8. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není po právu a je na místě žalobu zamítnout. Ke dni uzavření smlouvy - 13. 8. 2015 byla upravena povinnost věřitele zjišťovat úvěruschopnost spotřebitele pod pohrůžkou neplatnosti uzavřené smlouvy. Pokud žalobkyně vycházela pouze ze zjištění výše příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce před 16. 2. 2015, tedy navíc z neaktuálního zjištění, zda je žalovaný zaměstnán, když s ním uzavírala smlouvu dne 13. 8. 2015, tedy půl roku poté, co žalovanému bylo vystaveno potvrzení o jeho příjmech, navíc vůbec nezjišťovala konkrétní výdaje žalovaného. Z potvrzení o příjmu pouze vyplývá, že žalovaný má 1 vyživované dítě. Žalobkyně jako profesionál byla povinna před uzavřením smlouvy zjistit úvěruschopnost s odbornou péčí, což však neučinila. Soud proto považuje uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou dle § 9 ZSÚ. 10. Žalobkyně by v případě absolutně neplatné úvěrové smlouvy měla právo na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši půjčené částky. Z tvrzení žalobkyně i z důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný celkem čerpal, resp. si půjčil částku 163.273,56 Kč, zaplatil 172.397,30 Kč, tudíž dlužnou částku takto přeplatil a žalobkyni nedluží ničeho ani z titulu bezdůvodného obohacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měl plně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, protože mu však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.