37 C 122/2022-95 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalované, aby jí zaplatila neuhrazený příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za vozidlo reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] za období 16. 12. 2019 až 31. 3. 2020 ve výši 6 955 Kč s příslušenstvím, za období 1. 4. 2020 až 31. 7. 2020 ve výši 7 930 Kč s příslušenstvím, za období 1. 8. 2020 až 31. 10. 2020, [registrační značka] za období 27. 12. 2019 až 31. 3. 2020 ve výši 8 928 Kč s příslušenstvím, za období 1. 4. 2020 až 31. 7. 2020 ve výši 11 346 Kč s příslušenstvím, za období 1. 8. 2020 až 31. 10. 2020 ve výši 8 556 Kč s příslušenstvím. Podáním ze dne 39. 7. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a předmětem řízení zůstal nárok na příspěvek za vozidlo [registrační značka] za období 27. 12. 2019 až 31. 3. 2020 ve výši 8 928 Kč s příslušenstvím, za období 1. 4. 2020 až 31. 7. 2020 ve výši 11 346 Kč s příslušenstvím, za období 1. 8. 2020 až 31. 10. 2020 ve výši 8 556 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu ohledně vozidla [registrační značka] nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaná byla vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla [registrační značka] o objemu válců nad 2 500 cm3, které v období 27. 12. 2019 až 31. 3. 2020 nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem, a žalovaná neuhradila ani žalobkyni příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedené vyplývá z výzvy k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 23. 9. 2020 a z upomínky ze dne 13. 1. 2021, když dlužná částka činí 8 928 Kč a náklady uplatnění pak 300 Kč. Toto vozidlo nebylo dále pojištěno a žalovaná nehradila příspěvek v období 1. 4. 2020 až 31. 7. 2020, jak se podává z výzvy k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 2. 12. 2020 a z upomínky ze dne 11. 3. 2021, když dlužná částka činí 11 346 Kč a náklady uplatnění pak 300 Kč, ani v období 1. 8. 2020 až 31. 10. 2020, jak se podává z výzvy k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 18. 3. 2021 a upomínky ze dne 22. 6. 2021, když dlužná částka činí 8 556 Kč a náklady uplatnění pak 300 Kč. Vlastnictví vozidla žalovanou je prokázáno zjištěnými údaji o vozidle. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána. Ani přes předžalobní výzvy však na svůj dluh ničeho neuhradila. 4. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla“). Podle § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaná byla v období 27. 12. 2019 až 31. 3. 2020, 1. 4. 2020 až 31. 7. 2020 a 1. 8. 2020 až 31. 10. 2020 vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla, které nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem, tedy 96 dní, resp. 122 dní, resp. 92 dní, když denní sazba za vozidlo s objemem válců nad 2 500 cm3 činí dle vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů 93 Kč. Protože žalovaná neuhradila v zákonné lhůtě žalobkyni částku 8 928 Kč, 11 346 Kč ani 8 556 Kč přestavující dlužný příspěvek ani 3x částku 300 Kč představující náklady na jeho uplatnění, dostala se dnem následujícím uplynutí lhůty ve smyslu ustanovení § 4 odst. 7 citovaného zákona 30 dnů po doručení výzvy k úhradě do prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a je tak povinna podle tohoto ustanovení a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů zaplatit též úroky z prodlení. Žalované pak soud uložil povinnost dlužnou částku uhradit ve lhůtě stanovené v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. 5. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze nepatrný z 51 % - v částce 34 475,33 Kč (počítáno ke dni vyhlášení rozsudku), neúspěch v částce 33 142,20 Kč, když zastavení řízení procesně zavinila ona svým zpětvzetím, a soud tak žádnému z účastníků ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ náhradu nákladů řízení nepřiznal. Není spravedlivé, a tedy ani akceptovatelné, aby byly rozlišovány dvě skupiny účastníků řízení – první, která v případě úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení má, a druhá, která rovněž v případě úspěchu v řízení (i z důvodu částečného zastavení řízení v rozsahu nedůvodně podané žaloby) toto právo nemá jen proto, že předmětná žaloba byla podána subjektem k tomu povinným na základě právního předpisu. I takový subjekt nese odpovědnost za jím podanou žalobu a nemůže ji přenášet na protistranu.