41 C 2/2023-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu žalovanému poskytnutých finančních prostředků, které žalovaný žalobci řádně a včas nevrátil, přestože o ně byl požádán. Žalobce dále uvedl, že uplatněný nárok je v souladu s právem, když o faktickém předání finančních prostředků žalovanému svědčí jak výpovědi svědků, tak čtyři směnky, z nichž každá zní na částku 50 000 Kč. Všechny byly splatné dne 22. dubna 2022. V určený den (ani následně) je však žalovaný žalobci neproplatil. Dostal se tak do prodlení. Proto žalobci nezbylo než podat žalobu k soudu. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Přestože byl ze strany soudu řádně a včas k jednání předvolán (v souladu s občanským soudním řádem) k jednání se nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl na základě obsahu spisu a ve věci provedeného dokazování. 3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci. 4. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že v lednu 2022 zapůjčil žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč s tím, že si strany vzájemně ujednaly, že je žalovaný vrátí až o ně žalobce požádá. To se stalo asi po dvou měsících v dubnu 2022. Žalovaný se následně s žalobcem dohodnul, že vyhotovený dlužní úpis, který byl sepsán v arabštině, bude žalovanému vydán oproti předloženým čtyřem žalovaným podepsaným směnkám, ve kterých se zaváže finanční prostředky žalobci vrátit co nejdříve. Protože byly směnky žalovaným vystavené, vrátil mu žalobce sepsaný dlužní úpis. Ovšem ani přes to mu finanční prostředky žalovaný nevrátil zpět. 5. Ve věci slyšený svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobce dobře zná. Jako tlumočník má v arabské komunitě určitý vliv. Ví o tom, že žalobce žalovanému půjčil finanční prostředky, a že mu je žalovaný zpátky nevrátil. Pokud se k němu žalovaný dostavil a žalobce jej požádal o pomoc při vyplňování směnek, tak je společně s panem [jméno] [příjmení] vyplnili, byť s vyplňováním směnek neměli žádnou zkušenost. Žalovaný je podepsal s tím, že bylo ujednáno, že v brzké době žalobci částku 200 000 Kč zaplatí. Žalovaný vyplněné směnky podepsal a oni je následně předali žalobci. Ví o tom, že nějaký dlužní úpis byl přes jeho syna žalovanému žalobcem také vrácený. 6. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalovaného jednou viděl, a že žalobce nezná. Při návštěvě pana [příjmení] se dostal k tomu, že byl požádán ze strany žalovaného, ale i pana [příjmení], aby vyplnil nějaké směnky. Vyplnil je po vzájemné dohodě. Zjevné bylo, že žalovaný žalobci nějaké finanční prostředky dlužil. Směnky vyplňoval on podle toho, co mu bylo sděleno. Všechny směnky pak přímo před nimi podepsal žalovaný. Nic víc o věci neví. 7. Ze čtyř do spisu založených směnek bylo zjištěno, že tyto byly postupně označeny jako směnka 1, 2, 3, 4. Z obsahu každé z nich vyplývá, že se podle nich žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku 50 000 Kč, když žalovaný je na směnkách podepsaný jako výstavce. Z obsahu směnek se podává, že žalovaný zavazuje zaplatit žalobci částky po 50 000 Kč Celkem tedy 200 000 Kč. Ze směnek je zjevné, že v nich není uvedené datum vystavení a platební místo. 8. Z výzvy k úhradě dluhu je patrné, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 9. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle ustanovení § 75 směnečného a šekového zákona (zákon č. 191/1950 Sb.) vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce. 11. K této právní věci soud uvádí, že předmětem posouzení ze strany soudu bylo, zda došlo k uzavření platné smlouvy o zápůjčce, tedy zda žalovaný finanční prostředky skutečně od žalobce obdržel a zda žalovaného stíhá povinnost je žalobci vrátit. 12. Soud dále uvádí, že v průběhu soudního jednání byla do spisu založená také tzv. smlouva o úschově finančního prostředku uzavřená mezi žalobcem a žalovaným, která byla také oběma podepsána, když z české mutace arabského textu vyplývá:„ Já níže podepsaný pan [celé jméno žalovaného] prohlašuji a potvrzuji, že jsem převzal částku v hodnotě 200 000 Kč do úschovy od pana [celé jméno žalobce] a jsem připraven je vrátit kdykoliv o to budu požádán. Na základě toho, to potvrzuji svým podpisem. Bůh je toho nejlepším svědkem.“ 13. Po provedeném dokazování tak mohl vzít soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě byly žalovanému ze strany žalobce poskytnuty finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit tzv. na požádání žalobce. O tom svědčí jak výpověď žalobce, tak i výpověď pana [příjmení], ale i listina nazvaná Smlouva o úschově finančního prostředku, na které sám žalovaný potvrdil, že finanční prostředky převzal. Jelikož bylo uvedené potvrzeno, jak výpovědí žalobce, tak i výpovědí svědka [příjmení] a nepřímo také výpovědí svědka [příjmení], který jasně uvedl, že z okolností okolo vyplňování směnek bylo zjevné, že žalovaný žalobci finanční prostředky dluží, neměl soud jediný důvod o obsahu skutkových tvrzení žaloby pochybovat, když ty byly ve shodě s provedeným dokazováním. 14. Žádný ze soudem provedených důkazů nešel proti skutkovým tvrzením žalobce ani proti obsahu smlouvy o úschově finančního prostředku. Soud proto neměl pochybnosti o tom, že žalovaný od žalobce finanční prostředky skutečně obdržel. Pochybnosti nevznikly ani ohledně povinnosti žalovaného žalobci částku 200 000 Kč vrátit. Jelikož se tak nestalo dobrovolně, uložil soud uvedenou povinnost žalovanému autoritativně tímto rozhodnutím. V kontextu vyplněných směnek soud dovodil, že i datum 23. 4. 2022 lze považovat za datum splatnosti uvedeného smluvního závazku, a že žalobci také náleží i požadované úroky z prodlení, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal. Výše úroků z prodlení pak odpovídá obsahu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Jinak řečeno, jelikož se žalovaný v řízení procesně nebránil, když neprokázal, že by dluh uhradil, anebo že byl se své povinnosti zbavil jiným způsobem, mohl soud nárok žalobci jako prokázaný přisoudit. 16. Pro úplnost soud uvádí, že v řízení předložené čtyři směnky nemohou být skutečně považovány za platné, a to pro chybějící datum a místo vystavení (§ 75 zákona č. 191/1950 Sb.). Z toho důvodu nebylo nezbytné, aby žalobce přednostně žaloval na plnění ze směnečného závazku, neboť ten nebyl platně pohledem vyplněných a podepsaných směnek sjednaný. Proto se mohl žalobce obrátit přímo na nalézací soud. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že byly přiznány ve věci úspěšnému žalobci. Tomu náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč. Dále odměna za 5 úkonů právní služby po 9 100 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, sepis žaloby, podanou předžalobní upomínku a za dvě účasti u jednání ve smyslu ustanovení. Dále žalobci náleží 5 paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 11 a § 13 citované vyhlášky, jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 9 870 Kč Celkem tedy částka 66 870 Kč.