42 C 34/2022-53 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky (nepovoleného debetu) s příslušenstvím z titulu smlouvy o sporožirovém účtu [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum], na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet č. [bankovní účet]. Na tomto účtu se žalovaná dostala do nepovoleného debetního zůstatku, přičemž celková částka nepovoleného debetu činila ke dni [datum] částku ve výši 63.311,18 Kč. Žalovaná pohledávka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru v částce 63.311,18 Kč, úroků v kapitalizované výši 13.419 Kč, a dále smluvními i zákonnými úroky z prodlení. 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy o sporožirovém účtu ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, byl žalované zřízen sporožirový účet č. [bankovní účet]. Dle smlouvy byla žalovaná povinna platit předchůdci žalobce sjednané ceny za služby za jím poskytované produkty dle platného sazebníku poplatků. Součástí shora uvedené smlouvy byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byl na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] poskytnut kontokorentní úvěr do výše limitu 60.000 Kč. Žalovaná byla povinna hradit roční úroky z čerpaného úvěru ve výši dle oznámení [anonymizováno], tou dobou 18, 90 % ročně (jak vyplývá z oznámení o úrokových sazbách) a poplatky spojené s vedením kontokorentu. Z doložených výpisů ze sporožirového účtu vyplývá, že žalované vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, jež dosahoval ke dni [datum] částky ve výši 63.311,18 Kč, zákonné úroky z prodlení dosahovaly částky 150,57 Kč a úroky z úvěru částky 945 Kč. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno zesplatnění pohledávky ke dni [datum], když k tomuto dni byla pohledávka z dlužného účtu žalované převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla následně pohledávka za žalovanou převedena na žalobce. Oznámení o postoupení bylo žalované sděleno dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] byla ze strany žalobce žalované adresována výzva před podáním žaloby s tím, že žalované byla stanovena dodatečná lhůta k úhradě dluhu do [datum]. Odeslaných předmětných písemností na adresu žalované vyplývá z doložených podacích lístků. 5. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy. 6. Podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 7. Podle § 711 obchodního zákoníku, smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 8. Podle § 497 obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 10. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na charakter smluvních kontraktů je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, k uzavření závazkového vztahu, který má s ohledem na charakter smlouvy o úvěru povahu tzv. absolutního obchodu, což znamená, že bez ohledu na povahu účastníků (zda jsou či nejsou podnikateli) se právní závazkové vztahy vzniklé ze smlouvy o úvěru posuzují v režimu obchodního práva. Žalobce v řízení prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo dle ust. § 708 obchodního zákoníku k uzavření smlouvy o účtu, na jejímž základě ve znění smlouvy o poskytnutí úvěru na tomto účtu byla ve smyslu § 711 obchodního zákoníku ujednána možnost týkající se poskytnutí povoleného debetu, který je podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru. Žalovaná úvěr čerpala, vzala na sebe závazek hradit úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, což nesplnila, a banka proto přistoupila s ohledem na ustanovení smluvních podmínek, s přihlédnutím k § 506 obchodního zákoníku, k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalované tak vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obchodního zákoníku. Žalovaná však zůstala nečinná, ničeho ani částečně v mezidobí nehradila. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobce. Dluh na úvěru činí částku 63.611,18 Kč, když žalovaná řádně a včas svým povinnostem nedostála, na zesplatňovací přípis nijak nereagovala a nadále dluží žalobci poskytnuté finanční prostředky, a to spolu se sjednanými smluvnímu úroky v sazbě 18,90 % ročně, k jejich úhradě se smluvně zavázala. Tyto žalobce požaduje za období k rozhodnému dni postoupení (do [datum]) v kapitalizované výši 13.419 Kč, rovněž za období následující do zaplacení. Je tedy zřejmé, že nárok žalobce je po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději zcela důvodný, a soud proto také žalobě vyhověl, když žalovaná je dle § 365 obchodního zákoníku, s přihlédnutím k § 369 obchodního zákoníku, v prodlení s úhradou svého dluhu vůči vlastníkovi pohledávky, tedy vůči žalobci. Žalobce má tedy rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Ty žalobce nárokuje v kapitalizované částce 5.918,27 Kč za období k rozhodnému dni postoupení (do [datum]), rovněž za období následující do zaplacení. Soud tedy shledal žalobou jako zcela důvodnou, a v celém rozsahu jí vyhověl, jak ostatně vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši po zaokrouhlení 16.908 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.533 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63.311,18 Kč sestávající z částky 3.660 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2.494,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).