48 C 148/2022-43 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 90.840 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou dne 1.4.2021 uzavřel smlouvu o zápůjčce finančních prostředků. Touto smlouvou se žalobce zavázal přenechat žalované částku v celkové výši 140.000 Kč, které se žalovaná zavázala žalobci vrátit v celkové výši 99.000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 3.000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem dubnem roku 2021. Žalovaná uhradila žalobci cekem částku 24.000 Kč. Žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a tzv. ztrátu výhody splátek, když se žalovaná dostala do prodlení, byť s úhradou jedné splátky, k čemuž došlo úhradou dne 3.5.2021, kterou zaplatila splátku za duben 2021 Celý dluh se stal splatným dne 1.5.2021. Od 1.1.2022 žalovaná neuhradila ničeho. Naposledy vyzval žalobce žalovanou k úhradě písemně dne 31.3.2022. Ve smlouvě si strany sjednaly smluvní úrok ve výši 1% ročně z dlužné částky, který je splatný za kalendářní rok do posledního dne kalendářního roku. Za rok činí výše úroku 737,50 Kč. Dále si strany ve smlouvě ujednaly pro případ prodlení žalované s úhradou, byť jen jediné splátky zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% dlužné jistiny za každý započatý den. Žalobce vyčíslil smluvní pokutu v celkové výši 15.840 Kč. Žalovaná se k nároku uvedeného v žalobě nevyjádřila. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 1.9.2020 soud zjistil, že žalobce zaslal žalované částku 100.0000 Kč na její bankovní účet. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 27.1.2021 soud zjistil, že žalovaný tohoto dne zaslal žalované na její bankovní účet částku 40.000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce finančních prostředků soud zjistil, že žalobce jako zapůjčitel uzavřel tuto smlouvu s žalovanou jako vydlužitelkou dne 1.4.2021. Tato smlouva nahradila smlouvu o zápůjčce ze dne 30.8.2020 a smlouvu o zápůjčce ze dne 27.1.2021. Žalobce žalované přenechal částku 100.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit po částečné úhradě již 41.000 Kč dále částku 99.000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje dubnem roku 2021. V článku II. bod 2 smlouvy si strany sjednaly úrok ve výši 1% ročně za daný kalendářní rok, splatný vždy poslední den kalendářního roku. V bodě II bod 5 byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení, byť s jedinou úhradou ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý započatý den prodlení. Z jednotlivých potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobci dne 1.11.2021 částku 3.000 Kč, 1.9.2021 částku 3.000 Kč, 16.12.2021 částku 3.000 Kč, dne 18.5.2021 částku 3.000 Kč, dne 3.5.2021 částku 3.000 Kč, dne 30.6.2021 částku 3.000 Kč, dne 7.8.2021 částku 3.000 Kč, dne 8.10.2021 částku 3.000 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 31.3.2023 soud zjistil, že žalobce tímto dopisem vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V tomto vztahu vystupoval žalobce jak zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel. Žalovaná nesplnila svoji povinnost řádně a včas. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně dohodnutých úroků. Žalovaná svoji povinnost v celém rozsahu nesplnila, proto žalobci vzniklo právo po žalované požadovat vrácení dlužné částky, včetně dohodnutých úroků. Tato částka je představována částkou 75.000 Kč a ročního úroku ve výši 1% z dlužné částky (ve smyslu ust. § 1802 občanského zákoníku). Nárok na úhradu smluvní pokuty sjednané pro případ porušení smluvní povinnosti vychází z ust. § 2048 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 6.042 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.542 Kč, 5 úkonů po 300 Kč (písemné podání, 2x příprava účasti na jednání, 2x účast u jednání) dle § 1 odst. 2, odst. 3 písm. a), b), c) vyhl. č. 254/2015 Sb., jako náklady nezastoupeného účastníka. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 1 písm. a), ust. § 4 odst. 1 písm. j) a ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/19941 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích), podle nějž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 3.634 Kč položka 2 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Soud platební rozkaz nevydal, a dle položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků v tomto případě doměří žalobci doplatek do výše položky 1 Sazebníku soudních poplatků. V tomto případě doměří žalobci doplatek do výše položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7.2.2014). S ohledem na právě uvedené, tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 908 Kč položka 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků tímto rozsudkem.