49 C 232/2022-41 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 30.002,70 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 11. 4. 2001 žalovaný a [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba], nebo [právnická osoba]) uzavřeli smlouvu o [anonymizováno], následně sjednali„ poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno]“ k běžnému účtu žalovaného, žalovanému„ byl poskytnut úvěrový limit ve výši 0,00 Kč“, následně žalovaný (způsobem, který žalobce nerozvedl)„ překročil povolený úvěrový limit“ a vznikl mu„ nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] debetní zůstatek ve výši 29.802,70 Kč„ převedla na zvláštní úvěrový účet“ a vyzvala žalovaného k zaplacení, marně. Smlouvou ze dne 18. 6. 2019 (s účinností ke dni 21. 6.2 019) byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 29.802,70 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč. Žalovaný se k věci, ač soudem vyzván, do dnešního dne nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na 20. 4. 2023. K tomuto jednání se - ač předvolán řádně a včas – nedostavil bez omluvy žalovaný. Žalobce pak přípisem ze dne 14. 4. 2023, odeslaným a doručeným soudu dne 17. 4. 2023, požádal o odročení jednání, neboť„ se mu přes veškeré úsilí do této chvíle nepodařilo zajistit substituční zastoupení z důvodu kolize spolupracujících advokátů v Brně a okolí“. Této žádosti soud nevyhověl, neboť k tomu nebyly splněny podmínky podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Žádost nebyla ani včasná (předvolání k jednání bylo zástupci žalobce doručeno dne 7. 3. 2023, žádost o odročení soudu zaslal až dne 17. 4. 2023, tj. tři dny před nařízeným jednáním), ani důvodná (zástupce neuvedl žádné důvody, které by vylučovaly jeho účast při jednání ve věci; soud zde připomíná, že předvolán k jednání byl zástupce účastníka, nikoli jiná osoba, u níž by bylo namístě zjišťovat potenciální kolizi s jiným jednáním – pomine-li soud okolnost, že ani tvrzení o kolidujících jednáních spolupracujících advokátů nebylo nijak doloženo). O nevyhovění žádosti o odročení jednání byl zástupce žalobce soudem informován. Za shora popsané situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazováním soud zjistil tento skutkový stav věci: Dne 11. 4. 2001 žalovaný a [právnická osoba], podepsali Smlouvu o [anonymizováno], podle níž se banka zavázala žalovanému zřídit běžný korunový účet a spořící účet, dále se jmenovaní dohodli na užívání platební karty (srov. obsah smlouvy ze dne 11. 4. 2001). Součástí této smlouvy není ujednání o poskytnutí úvěru ani podmínkách jeho poskytnutí. Takové ujednání není součástí ani žádné jiné listiny, kterou žalobce soudu předložil. Soud tak především nevzal za prokázané, že by žalovaný jakoukoli smlouvu o úvěru s bankou dne 11. 4. 2001 či jindy uzavřel. Žalobce neuvedl (nereagoval v tomto směru na výzvu soudu danou v usnesení ze dne 12. 12. 2022, č. j. 49 C 232/2022-21), jakou částku a kdy měl žalovaný čerpat, k prokázání takového tvrzení pak ani neoznačil žádný důkaz. Čerpání jakékoli částky neplyne ani z žádné listiny, kterou žalobce označil k důkazu a soudu předložil (pomine-li soud, že listinnými důkazy mají být prokazována, nikoli zjišťována tvrzení účastníků). Jde-li o výpisy z účtu žalovaného, které žalobce předložil, tyto jsou z období 2011 – 2019, tedy období dalece následujícím období, v němž mělo podle žalobce k čerpání dojít (čerpáno mělo být zřejmě v období let 2001 – 2005, kdy bylo žalovanému v důsledku překročení povoleného úvěrového limitu„ zrušeno poskytování kontokorentního úvěru“ a debetní zůstatek 29.802,70 Kč byl„ převeden na nově otevřený úvěrový účet“; již z těchto tvrzení žalobce je evidentní, že k žádnému čerpání úvěru nemělo dojít po roce 2005, rovněž obsah výpisů z účtu za období 2011 - 2019 nesvědčí o čerpání čehokoli v tomto období). Výpisy z účtu žalovaného za období 2011 – 2019 soud nevzal za prokázané čerpání jakékoli částky žalovaným, tím méně pak v období 2001 – 2005. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že by banka se žalovaným uzavřela jakoukoli smlouvu o úvěru, a neprokázal ani čerpání jakékoli částky žalovaným, soud neshledal žádný právní důvod, pro který by žalovanému mohlo být uloženo zaplacení (vrácení) jakékoli částky. K plnění z titulu smlouvy není doložena smlouva, k plnění z titulu bezdůvodného obohacení není doloženo čerpání jakékoli částky. Svou nepřítomností u jednání ve věci dne 20. 4. 2023 pak žalobce soudu zabránil v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Za této situace soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok I.). Pro nadbytečnost se soud již nezabýval dalšími otázkami (postoupení pohledávky, předžalobní výzvou k plnění aj.). O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci zcela neúspěšný, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci naopak zcela úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat.