61 C 12/2023-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou z 3.2.2022 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost úhrady částky 13 819,98 Kč. K uplatněnému nároku uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [anonymizováno] [právnická osoba] s žalovaným uzavřel Účastnickou smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] k telefonním číslům [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Nedílnou součástí této smlouvy byla kupní smlouva ke koncovým zařízením. Na základě označené smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal mu za tyto služby platit vyúčtovanou cenu a splácet kupní cenu koncového zařízení. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran a splátek za koncové zařízení hradit vyúčtované ceny, a to včetně poplatku za odbornou instalaci. Ke kupní ceně a případně poplatku za instalaci mu byla poskytnuta sleva, která byla následně v důsledku neplnění sjednaných podmínek doúčtována. Žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] splatnou 21.5.2018 doplatek ceny za odbornou instalaci ve výši 1 999,99 Kč, fakturou [číslo] splatnou 21.5.2018 doplatek ceny za odbornou instalaci ve výši 1 999,99 Kč a fakturou [číslo] splatnou 14.5.2019 neuhrazené splátky sjednané ceny zařízení ve výši 9 820 Kč. 2. Pohledávka byla původním věřitele m postoupena žalobci smlouvou ze dne16 .11.2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o. s. ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. 5. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci uzavřeli Účastnickou smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby, součástí této smlouvy byly obchodní podmínky žalobce. V rámci této smlouvy žalovaný uzavřel též kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení, jehož cena měla být uhrazena ve splátkách, které se žalovaný zavázal žalobci splácet spolu s vyúčtováním služeb. Ve smlouvě byla rovněž sjednána sleva kupní ceny koncových zařízení a případně jejich instalace, podmíněná dodržováním smluvních podmínek. Protože žalovaný podmínky neplnil vyúčtoval mu právní předchůdce žalobce fakturou [číslo] splatnou 21.5.2018 doplatek ceny za odbornou instalaci ve výši 1 999,99 Kč, fakturou [číslo] splatnou 21.5.2018 doplatek ceny za odbornou instalaci ve výši 1 999,99 Kč a fakturou [číslo] splatnou 14.5.2019 neuhrazené splátky sjednané ceny zařízení ve výši 9 820 Kč Tyto částky nebyly uhrazeny. 6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci, respektive předchůdce žalobce a žalovaný, uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona 127/2005 Sb., jejíž součástí byla i kupní smlouva dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen „občanský zákoník“), v níž sjednali podmíněnou slevu z kupní ceny zařízení a poplatek za instalaci. Protože žalovaný tyto podmínky neplnil, a neučinil tak následně ani na základě dodatečné fakturace, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 1 660 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a podání žaloby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř.; celkem tedy 7 914,80 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.