62 C 120/2023-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2023 domáhala zaplacení 13.911,44 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 7. 9. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný v hotovosti obdržel 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s příslušenstvím ve výši 12.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na dluh uhradil 4.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 13.013,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11.243,50 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1.081,41 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6.284 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.194,79 Kč, inkasní poplatek ve výši 2.314,29 Kč) a smluvní pokuty ve výši 897,93 Kč. S účinností ke dni 3. 2. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 7. 9. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti vyplacena částka ve výši 15.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem v celkové výši 1.444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2.700 Kč a náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč, to vše ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč nejpozději do 7. 11. 2022.5. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije s přítelkyní a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnaný na dobu určitou do 8. 3. 2022, příjem činil 19.140 Kč. Měsíční výdaje činily 13.760 Kč (bydlení a energie 2.000 Kč, doprava, jídlo a osobní potřeby 2.000 Kč, srážky ze mzdy a výživné 8.960 Kč, splátky stávajících půjček 800 Kč). Žalovaný dále uvedl, že má dluhy po splatnosti v celkové výši 29.200 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, příjmy a výdaje byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek.6. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla pohledávka společnosti , právnická osoba, . s účinností ke dni 3. 2. 2023 postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 9. 2. 2023; dopis byl odeslán dne 10. 2. 2023.7. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 5. 2023 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu; upomínka byla odeslána dne 29. 5. 2023.8. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.15. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány a hodnoceny. Příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami, ohledně výdajů žalovaného se však právní předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Právní předchůdce žalobkyně nepodnikl žádné aktivní kroky k ověření pravdivosti tvrzení žalovaného, a to i přestože žalovaným uvedená výše nákladů na bydlení 2.000 Kč se při obecné známosti o ceně nákladů na bydlení musela nutně jevit jako podezřele nízká. Navíc bylo právnímu předchůdci žalobkyně známo, že žalovaný má více dluhů po splatnosti, které hradí srážkami ze mzdy a dalšími splátkami, i přesto však žalovanému poskytl úvěr, nadto pak za situace, kdy měl žalovaný uzavřenu pracovní smlouvu pouze do 8. 3. 2022, tj. 8 měsíců před sjednaným termínem konečné splatnosti úvěru. Poskytnutí úvěru žadateli zatíženému předchozími dluhy při současném zjištění o nepříliš výrazném rozdílu mezi jeho příjmy a výdaji nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.16. Právní předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).17. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).18. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinn