63 C 228/2022-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 19.1.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 60.435,21 Kč s 8,5 % úrokem ročně od 28.9.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] – a žalovanou byla dne 28.3.2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60.435,21Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku nejpozději dne 27.9.2021. Protože žalovaná své platební povinnosti nesplnila, požaduje žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2020 postoupena, zaplacení nejen dlužné částky 60.435,21 Kč, ale i úroků a úroků z prodlení z dlužné částky od 28.9.2021 do zaplacení. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 28.3.2019, bylo zjištěno, že byla sepsána mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 80.000 Kč na základě žádosti o čerpání prostřednictvím webové aplikace nebo telefonicky, a to na bankovní účet sdělený při podání žádosti oproti závazku žalované vrátit poskytnutou částku spolu s úroky ve výši 10,45% měsíčně, v měsíčních splátkách ve výši a) 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem nebo b) ve výši 1.000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší a to ke dni v měsíci, ke kterému byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. Smlouva není žádnou ze stran podepsána. Z listiny označené„ platební informace“ bylo zjištěno, že je adresována žalované, které bylo tímto sdělováno, že aktuální dlužná částka ke dni 27.9.2021 činí 60.435,21 Kč. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27.12.2019 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21.10.2021. Z dalších žalobkyní navrhovaných důkazů – listiny„ [jméno] application info“ a„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí sporu relevantní skutečnosti. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalované. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 4. Z provedených důkazů nebylo možno dospět k závěru, že mezi žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem a žalovanou by byl vznikl jakýkoli závazkový vztah, na jehož základě by žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyní požadovanou částku. Předložená smlouva o revolvingovém úvěru není žádnou ze stran podepsána a ani z jiných žalobkyní předložených a označených důkazů nelze mít za prokázáno, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní jakoukoli smlouvu, na jejímž základě by žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku. V řízení nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalované, neboť z důkazů označených žalobkyní není možno dovodit zda, jakým způsobem a v jaké výši byly žalované poskytnuty z důvodů tvrzených žalobkyní peněžní prostředky. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Protože žalované v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.