63 C 291/2021-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 26.11.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud s účinností od 1.10.2022 zrušil vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalované stanovenou naposledy rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29.1.2021, č.j. 47C 44/20250-161, neboť má za to, že žalovaná ukončila svá studia a je schopna sama se živit. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze spisu Městského soudu v Brně vedeném pod spisovou značkou 47C 44/2020 bylo zjištěno, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29.1.2021, č.j. 47C 44/2020-161 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27.7.2021, č.j. 37Co 95/2021-212 byla vyživovací povinnost žalobkyně k žalované stanovena ve výši 4.000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1.1.2021, rozsudek nabyl právní moci dne 11.8.2021. 3. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 18.10.2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla od 15.9.2021 studentkou prezenční formy studia bakalářského studijního programu matematika, specializace matematické metody v ekonomii, dne 22.9.2022 bylo univerzitou vydáno rozhodnutí o ukončení studia žalované. 4. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že se s žalovanou nestýká, žalovaná ukončila maturitní zkouškou studium v oboru kuchař-číšník, následně se od své předcházející zástupkyně (JUDr. [jméno] [příjmení]) dozvěděla, že žalovaná ukončila studium. 5. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalované byla naposled stanovena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29.1.2021, č.j. 47C 44/2020-161 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27.7.2021, č.j. 37Co 95/2021-212, jímž byla žalobkyni stanovena povinnost přispívat na výživu žalované částkou 4.000 Kč měsíčně. Do 22.9.2022 byla žalovaná studentkou [anonymizována dvě slova] v [obec]. 6. Podle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 7. Podle ustanovení § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. Ze shora uvedených důkazů vzal soud za prokázáno, že žalovaná ke dni 22.9.2022 ukončila studium a od 1.10.2022 je schopna sama si zabezpečovat prostředky pro svou obživu, neboť v řádném studiu již nepokračovala. Tímto dnem tedy zanikla vyživovací povinnost žalobkyně k žalované a požadovala-li žalobkyně, aby bylo rozhodnuto o zrušení její vyživovací povinnosti k žalované, soud žalobě vyhověl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 o.s.ř., podle které má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Vzhledem k tomu, že v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná měla vlastní pravidelný příjem, ze kterého by byla schopna vzniklé náklady žalobkyni uhradit, nebyla žalobkyni náhrada nákladů přiznána (§ 150 o.s.ř.).