94 C 198/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 6. 2022 domáhala zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, podle které žalobkyně předala v hotovosti žalovanému částku 500 000 Kč. Zápůjčka měla být vrácena do 9.10.2021. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. 4. Účastníci uzavřeli dne 7. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky v částce 500 000 Kč. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná a splatnost byla stanovena na 9. 10. 2021 (smlouva o zápůjčce ze dne 7. 10. 2020). Žalobkyně žalovanému předala předmětnou zápůjčku dne 9. 10. 2020 (čestné prohlášení žalovaného ze dne 9. 10. 2020). Jak smlouva tak čestné prohlášení žalovaného byla opatřena poštou ověřeným podpisem žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení zápůjčky výzvou ze dne 21. 2. 2022 (předžalobní výzva ze dne 21. 2. 2022 včetně podacího lístku). 5. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení: 6. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům: 7. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému zastupitelnou věc – peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tuto věc žalobkyni ve sjednané lhůtě vrátit (§ 2390 občanského zákoníku). Žalobkyně svou povinnost přenechat žalovanému věc splnila, žalovaný však svou smluvní povinnost věc vrátit nesplnil, a žalobkyni tak má nárok na vrácení věci – zaplacení žalované částky. Soud proto žalobě plně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úroky z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po uplynutí lhůty sjednané účastníky k vrácení zápůjčky (§ 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 8. Procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal soud výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 30 900 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 10 300 Kč, § 17 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 6 678 Kč a soudní poplatek ve výši 20 000 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 40 478 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).