112 C 41/2024-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 5. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 277 752,50 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 27. 5. 2020 uzavřena smlouva o úvěru na částku 370 000,- Kč, která měla být splácena v 84 splátkách po 6 493,- Kč/měsíc. Úrok byl sjednán ve výši 8,49 % a poplatek za sjednání úvěru 7 400,- Kč a měsíční pojistné 530,- Kč. Žalovaný neuhradil splátky za říjen a listopad 2022, pročež byl dluh sesplatněn k 18. 1. 2023. Za každou prodlenou splátku byl žalobce oprávněn účtovat pokutu ve výši 500,- Kč (celkem požaduje 1 500,- Kč). Jistina činí 274 588,96 Kč, úrok 7 626,54 Kč, pokuta 1 500,- Kč a pojistné 530,- Kč. Dodatečně uhrazená částka 6 493,- Kč byla započtena na jistinu nyní ve výši 268 095,96 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), když žalobce s tím souhlasil a žalovaný se nevyjádřil.3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, mezi účastníky došlo 27. 5. 2020 k uzavření smlouvy, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 370 000,- Kč. Ta měla být hrazena s úrokem ve výši 8,49 % ročně, poplatkem za službu ve výši 7 400,- Kč a pojistným ve výši 530,- Kč/měsíc, vše spláceno v 84 splátkách. Výše splátky činila 6 493,- Kč s tím, že při prodlení se dvěma splátkami bylo možné dluh sesplatnit. Za každou prodlenou splátku byl žalobce oprávněn účtovat pokutu ve výši 500,- Kč. Sjednaná částka byla vyplacena na účet žalovaného. Z přehledu plateb soud zjistil, že hrazeno bylo do splátky splatné 18. 9. 2022, byť se tak dělo po splatnosti. Do prodlení se měl žalovaný dostat se splátkami za říjen a listopad 2022, když na první z nich bylo hrazeno pouze částečně. Dopisem z 18. 1. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě celého zbylého dluhu. Ten činil 274 588,96 Kč na jistině, 1 500,- Kč na pokutě za prodlení se splátkami říjen až prosinec 2022 a pojištěním ve výši 530,- Kč za říjen 2022 a zbytek na úrocích ve výši 7 626,54 Kč.4. V rámci prověřování úvěryschopnosti žalobce zohlednil příjem žalovaného v podobě výplaty ve výši 70 000,- Kč (domácnosti jako celku 87 500,- Kč) když výdaje měly činit 46 500,- Kč s tím, že na bydlení činí 6 500,- Kč. Bydlení mělo být realizováno ve vlastním bytě s hypotékou a jedním dítětem a třetí osobou. Dle prověření měl žalovaný dluh u stejného poskytovatele, který byl řádně hrazen s výší splátky 3 653,- Kč s celkovou výší splátek u poskytovatelů finančních služeb cca 30 000,- Kč. Příjem plynul z výpisu z účtu.5. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „ObčZ“), podle něhož ze smlouvy o úvěru vzniká závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost dotyčného tyto později úvěrujícímu vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovaným ve smluvní dokumentaci. Soud má za to, že ze strany žalobce byly učiněny řádné kroky směřující k objasnění podmínek potřebných k platnému sjednání smlouvy o úvěru se spotřebitelem ve smyslu § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v podobě prověření úvěruschopnosti žalovaného. S přihlédnutím k výdajům z výpisu z účtu je zřejmé, že při jím dosahovaném příjmu byl v době ujednání se žalobcem schopen svým závazkům dostát, byť s nutností upravit svoje výdaje na ostatní potřeby.6. Zbývalo tak posoudit, zda úvěr poskytnut byl a na co má žalobce případně nárok. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že úvěr byl poskytnut a tento byl i řádně po určitou dobu hrazen. Následně byl žalovaný vyzván k platbě zbytku. Při neúspěchu takto učiněné výzvy (hrazeno nadále pouze dílčí platbou) je zcela zřejmé, že bylo na místě uplatnit možnost úvěr sesplatnit v souladu se smlouvou, což také žalobce učinil. Pokud žalovaný neuhradil svůj dluh včas, dostal se do prodlení podle § 1968 ObčZ a je povinen uhradit kromě neuhrazené jistiny, jejíž výše plyne ze splátkového kalendáře a přehledu plateb úvěru a kapitalizovaných úroků, rovněž úrok z prodlení ve výši podle § 1970 ObčZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k zaplacení přiznaných částek soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve vztahu ke smluvní pokutě soud postupoval podle § 2048 ObčZ a i tu žalobci přiznal. S ohledem na jednu tvrzenou dílčí platbu provedenou po sesplatnění soud toto jinak nedokládané tvrzení ve prospěch žalovaného zohlednil v intencích žalobního petitu přiznáním příslušenství ze snižující se jistiny.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, když žalobce byl ve věci úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti tomu, kdo ve věci neuspěl. Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 9 420,- Kč/úkon podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 300,- Kč/úkon. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 11 111,- Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je jeho zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 6 123,60 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 46 394,60 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.