112 C 42/2024-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 2. 2024 domáhal zrušení citovaného rozhodčího nálezu, kterým uložil rozhodce žalobci povinnost zaplatit žalovanému částku 39 984 Kč včetně úroku z prodlení z této částky ve výši 0,2 % denně ode dne 7. 2. 2020 do zaplacení. Žalobce ovšem žalovanému jistinu 39 984 Kč zaplatil ještě před vydáním rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložka sjednaná v uznání dluhu ze dne 6. 1. 2020 je neurčitá. Mluví o tom, že v rozhodčím řízení budou řešeny veškeré spory vzniklé z „rámcové smlouvy“, ačkoliv není jasné, o jakou rámcovou smlouvu má jít. Žalobce se žalovaným žádnou rámcovou smlouvu neuzavřel. I pokud by uvedené nezakládalo neplatnost rozhodčí doložky, platí, že se rozhodčí doložka nevztahovala na smluvní úroky z prodlení. Rozhodce totiž v nálezu přiznal žalovanému úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně, ačkoliv uznání dluhu (kde se hovoří o rozhodčí doložce) zmiňuje jen jistinu a smluvní pokutu, nikoliv úrok z prodlení. Jeho výši žalobce považuje za lichevní.2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Rozhodčí doložka je platná, když dopadá na spory z listiny uznání dluhu, kterou lze považovat za rámcovou smlouvu o úhradě dluhu a příslušenství. Tvrzení, že by se doložka měla týkat jiné rámcové smlouvy, je nesmyslné. Právní jednání je nutno vykládat podle úmyslu stran, kterým tu byla snaha stran podrobit vztahy vyplývající z uznání dluhu pravomoci rozhodce. Úrok ve výši 0,2 % denně je zcela běžným úrokem mezi podnikateli.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Z citovaného rozhodčího nálezu (č. l. 4), vyplývá, že rozhodce přiznal žalovanému vůči žalobci právo na zaplacení částky 39 984 Kč včetně úroku z prodlení z této částky ve výši 0,2 % denně ode dne 7. 2. 2020 do zaplacení. Rozhodčí nález neobsahuje odůvodnění a právní moci nabyl 3. 1. 2024. Z připojeného rozhodčího spisu sp. zn. R – 0463/2023 dále bylo zjištěno, že rozhodce usnesením ze dne 22. 11. 2023 vyzval nynějšího žalobce k vyjádření k žalobě současného žalovaného. Toto usnesení bylo žalobci doručeno do datové schránky téhož dne (22. 11. 2023). Rozhodčí spis neobsahuje žádné podání žalobce, tedy se na výše uvedenou výzvu nijak nevyjádřil.4. Dále soud zjistil, že žalobce uzavřel s právním předchůdcem žalovaného, společností , jméno FO, , a. s., dne 1. 5. 2019 rámcovou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl nákup dvou elektrokol EASYBIKE MOVE 28. Platba za zboží měla proběhnout ve dvanácti splátkách po 5 498 Kč vč. DPH (celkem 65 980 Kč). Na celou kupní cenu měl žalovaný vystavit fakturu č. , hodnota, . Pro případ prodlení žalobce s platbou si strany sjednaly v čl. 1.16 smlouvy úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. Rámcová smlouva také obsahovala v čl. 1.41 ujednání, že veškeré spory vzniklé z této smlouvy budou řešeny rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, . Dále spolu strany uzavřely dohodu o uznání závazku ze dne 6. 1. 2020 (č. l. 5), v němž žalobce uznal svůj dluh vůči žalovanému ve výši 54 984 Kč vyplývající z faktury č. , hodnota, a zavázal se jej splatit do 15. 4. 2020 ve čtyřech splátkách. Součástí dohody o uznání závazku bylo ujednání, že pokud původní závazek mezi stranami nestanoví něco jiného, dohodly se strany na smluvní pokutě ve výši 0,2 % za každý den prodlení. V dohodě o uznání závazku se v čl. IV odst. 1 strany domluvily, že veškeré spory vzniklé z rámcové smlouvy bude řešit rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, . Z potvrzení o platbě (č. l. 3) vyplývá, že žalobce zaplatil na účet žalovaného částku 39 984 Kč dne 28. 11. 2023, tedy ještě před vydáním rozhodčího nálezu. Z dalších důkazů nevyplynuly žádné pro věc podstatné skutkové okolnosti kromě toho, že exekuce pro přiznanou jistinu v té době již zaplacenou, byla zastavena.5. Před vlastním právním posouzením podané žaloby je nutné předeslat, že soud v těchto případech nefunguje jako odvolací instance a nemá přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu. Totiž „institut zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 a násl. RozŘ není žádným (řádným ani mimořádným) opravným prostředkem proti rozhodčímu nálezu“ (BĚLOHLÁVEK, Alexander J. § 31 In: BĚLOHLÁVEK, Alexander. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1060, marg. č. 31.1). Při přenesení pravomoci obecného soudu na rozhodce si strany musí být vědomy, že jejich věc projedná rozhodce bez možnosti opravných prostředků. S ohledem na vznesené námitky žalobce se tedy soud zabýval tím, zda rozhodčí doložka byla platně sjednána, případně zda jsou naplněny zákonné důvody pro zrušení označeného rozhodčího nálezu.6. Podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), zruší soud na návrh kterékoliv ze stran rozhodčí nález, jestliže je naplněn některý z taxativních důvodů uvedených v písm. a) – g):a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.7. Podle § 33 zákona o rozhodčím řízení soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b) nebo c) téhož zákona, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, tyto důvody neuplatnila v rozhodčím řízení.8. Podle § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení musí být podán návrh na zrušení rozhodčího nálezu do tří měsíců od jeho doručení straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá.9. Podle § 556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět.10. Žalobce není povinen přímo označit odkazem na zákonná ustanovení, jakých právních důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu se dovolává. Stačí, že skutkovými tvrzeními vymezil, proč považuje rozhodčí nález za vadný. Konkrétně žalobce uvádí, že: (i) uhradil jistinu před vydáním rozhodčího nálezu, (ii) rozhodčí smlouva se vztahuje k jiné smlouvě, než ve které byla uzavřena, a (iii) rozhodčí smlouva nedopadá na smluvní úroky z prodlení, neboť se týká pouze jistiny a případně smluvní pokuty. Nutno zdůraznit, že v řízení před rozhodcem žalobce ani jeden z těchto argumentů neuplatnil. Žádný z uvedených důvodů naplněn nebyl.11. Za prvé, úhrada jistiny před vydáním rozhodčího nálezu, který tuto jistinu žalovanému přiznává, není na úkor zákonnosti rozhodčího nálezu. To, že rozhodce přiznal žalovanému již zčásti uhrazený nárok, není možné podřadit pod žádný z taxativně vypočtených důvodů § 31 zákona o rozhodčím řízení. Rozhodně nejde o případ dle § 31 písm. f) zákona o rozhodčím řízení, tedy, že by rozhodce odsoudil žalobce k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle práva nedovolenému či nemožnému. Mezi stranami je nepochybné, že na jistinu ve výši 39 984 Kč měl žalovaný nárok, neboť k její úhradě se žalobce žalovanému zavázal v uznání dluhu. Uvedený závazek nebyl mezi stranami sporný, sporá byla pouze otázka sjednání rozhodčí doložky. Žalovaný uplatnil uvedenou pohledávku v rozhodčím řízení a žádal její zaplacení. Jde tedy o plnění, které žádal nynější žalovaný. Nesporné rovněž bylo, že žalobce jistinu zaplatil až po zahájení rozhodčího řízení, když pouze pro nečinnost obou stran se tato informace nedostala k rozhodci, který jinak dal současnému žalobci možnost, aby do řízení tuto informaci vnesl svým vyjádřením. V této části měl být vzat návrh (v rozhodčím řízení) zpět a řízení mělo být zastaveno. Pokud se tak ovšem nestalo, není možné přiznání takové částky považovat za plnění zákonem zakázané nebo nedovolené. Plnění nedovolené je nutno chápat tak, že „nedovolenost plnění je spojena s předmětem závazku (s plněním žalované strany), a nikoliv s okolnostmi, pro které by měl být výkon práva na požadované plnění odepřen (například pro rozpor s dobrými mravy)“ (viz shora citované dílo pod bodem 5 rozsudku s. 1102–1103, marg. č. 31.77). Typicky jde o plnění, které je v rozporu s veřejnoprávními předpisy nebo je vyhrazeno pouze některým zvláštním subjektům. O takový případ ale nyní nejde. Přiznání již uhrazené jistiny žalovanému není důvod pro zrušení rozhodčího nálezu, maximálně jde o situaci, kdy nelze pro takové plnění vést úspěšně výkon rozhodnutí nebo exekuci, samozřejmě za situace, že bude takový návrh podán a v řízení bude daná námitka vznesena povinným (tak se nakonec stalo).12. Druhý a třetí důvod neplatnosti rozhodčí smlouvy spolu do jisté míry souvisí. Žalobce namítá, že se rozhodč