119 C 163/2023-60 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 16.568,36 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 8.10.2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. , hodnota, tvoří předpis splátek. Žalovaná vlastnoručním podpisem smlouvy potvrdila, že částku 15.000 Kč převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Spolu s poskytnutým úvěrem se zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit příslušenství za dobu trvání, a to částku 12.888 Kč, která sestává z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 27.888 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, poslední splátka připadla na den 8.12.2021. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr žalované, kde žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a finanční situace, zaměstnání, finančních závazcích apod. žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce a žalobci celkem částku ve výši 6.350,01 Kč. Rámcovou smlouvo o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023 s účinností od 3.2.2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalované bylo postoupení oznámeno písemně. Podanou žalobou se žalobce domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 11.809,24 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku.Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.Ze smlouvy o úvěru ze dne 8.10.2020 č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15.000 Kč hotově v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 14,44 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a poplatek za inkaso v hotovosti ve výši 2.700 Kč, celkem tedy 27.888 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Dle výpisu z obchodního rejstříku žalobce, tento je společností s ručením omezeným, mezi jehož předmět podnikání mimo jiné patří zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví, činnost účetních poradců, vedení účetnictví a daňové evidence. Z žádosti o úvěr ze dne 8.10.2020 se podává, že žalovaná požádala o úvěr právního předchůdce žalobce. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8.10.2022 se podává, že žalovaná byla informována o parametrech úvěru a o částkách, které se zavazuje zaplatit. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 12.6.2020 se podává, že právní předchůdce žalobce pověřil terénního pracovníka, aby kontaktoval žalovanou na její adrese. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023 a dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 3.6.2022 se podává, že právní předchůdce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Z oznámení o postoupení ze dne 26.2.2023 se podává, že žalobce oznámil žalované, že převzal pohledávku za žalovanou a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9.2.2023 se podává, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Z poštovního podacího archu ze dne 10.2.2023 se podává, že oznámení bylo žalované odesláno. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 24.5.2023 se podává, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Z poštovního podacího archu ze dne 29.5.2023 se podává, že výzva byla žalované odeslána. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory se podává, že žalovaná v rozhodném období pobírala přídavek na dítě ve výši 500 Kč až 610 Kč měsíčně a že pobírala rodičovský příspěvek. Z příjmových pokladních dokladů a čestného prohlášení ze dne 14.7.2020, 14.8 2020, 14.9.2020 se podává, že příjem žalované tvořil také výživné na syna ve výši 4.800 Kč měsíčně. Dle čestného prohlášení ze dne 8.10.2020 žalovaná žila v domácnosti se dvěma dětmi.Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 8.10.2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva) ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právním předchůdce žalobce žalované dne 8.10.2020 peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku nevzniklo a nelze je žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy jejich předmět převzal, tj. čerpala dne 8.10.2020 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky žalobci vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce toliko částku 6.350,01 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (15.000 Kč) a částkou vrácenou (6.350,01 Kč).Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem.Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté dosud nevrácené jistiny, žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje, soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované na základě, kterých by bylo možno stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejích splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto určil lhůtu k plnění do 30 dnů od právní moci rozsudku s odkazem na ust