13 C 241/2023-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném vydání měřícího zařízení s výrobním číslem , hodnota, sloužícího k měření spotřeby zemního plynu dodávaného do odběrného místa na adrese žalovaného , adresa, .2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.):4. Na odběrné místo č. , Anonymizováno, v , adresa, bylo dne , datum, osazeno měřící zařízení typu , Anonymizováno, , výrobní č. , hodnota, (pravidelná výměna k cejchu č. l. 6). Žalovaný byl od distribuční sítě odpojen na žádost obchodníka s plynem pro neplacení ke dni , datum, (žádost o ukončení distribuce plynu č.l. 10). V odběrném místě, které užívá žalovaný, dochází od 29. 9. 2023 k neoprávněnému odběru plynu a k neoprávněné distribuci plynu, a to až do dne provedení fyzické demontáže měřícího zařízení, (oznámení o neoprávněnému odběru plynu č.l. 3 + podací arch č.l. 4 ve spojení s žádostí o ukončení distribuce plynu č.l. 10), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn oznámením ze dne , datum, (oznámení o neoprávněném odběru plynu č. l. 3 + podací arch č. l. 4 + dodejka č. l. 5). Tímtež přípisem byl žalovaný vyzván, aby umožnil přístup k měřícímu zařízení za účelem jeho demontáže, což však dosud neučinil (oznámení o neoprávněnému odběru plynu č.l. 3 + podací lístek č. l. 4). Žalobkyně se rovněž pokusila o demontáž měřícího zařízení dne , datum, , avšak žalovaný nebyl v bytě na adrese odběrného místa přítomen (protokol o neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru ze dne , datum, č. l. 13). K vydání plynoměru byl žalovaný rovněž vyzván ze strany žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2023 (předžalobní výzva k součinnosti č.l. 11 + podací lístek č.l. 12).5. Podle ustanovení § 71 odst. 6 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „energetický zákon“) zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. Podle ustanovení § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6 energetického zákona má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu.6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Ve sjednaném odběrném místě dochází k neoprávněnému odběru plynu a žalovaný dosud neumožnil žalobkyni jakožto vlastníku specifikovaného měřícího zařízení přístup k tomuto zařízení, aby mohla provést jeho demontáž. Žalobkyně jakožto vlastník specifikovaného měřícího zařízení tak má v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, právo na ochranu vůči žalovanému, který do jejího vlastnického práva neoprávněně zasahuje tím, že měřící zařízení zadržuje. Závěr soudu o důvodnosti žaloby na vydání měřicího zařízení (plynoměru) je podporován i rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 385/2012 ze dne ze dne 29. 2. 2012. Podle tohoto rozsudku žaloba na vydání ve své podstatě směřuje k tomu, aby žalobkyně získala přístup do prostor žalovaného a aby zde její pracovník mohl demontovat její plynoměr. K tomu ho opravňuje ustanovení § 71 odst. 8 energetického zákona a tomuto ustanovení nejpřesněji odpovídá žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobci přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr a demontáž plynoměru. Nelze však vyloučit ani žalobní návrh na uložení povinnosti plynoměr vydat. Žalobní návrh znějící na vydání plynoměru může být důvodný proto, že chování, kterým by žalovaný vydání plynoměru uskutečnil, by bylo v dané situaci shodné s chováním, kterým by žalobci umožnil přístup a demontáž. Tato shoda je jednak důsledkem absence povinnosti žalovaného plynoměr demontovat a fyzicky v nejužším smyslu slova předat, jednak důsledkem právní úpravy místa plnění. Vydat plynoměr může žalovaný buď tak, že zástupci pověřenému žalobkyní zpřístupní své prostory a nechá jej plynoměr demontovat, anebo tak, že plynoměr sám (nebo prostřednictvím někoho jiného) demontuje a předá žalobkyni. K druhé alternativě však z výše uvedených důvodů není povinen, tudíž může být povinen jen k alternativě prvé. Povinnost vydat plynoměr není v dané situaci ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam donést. Za stávající právní úpravy výkonu rozhodnutí lze považovat žalobní návrh znějící na vydání plynoměru dokonce za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně, než by byl žalobní návrh znějící na umožnění přístupu a demontáže. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni ve výroku specifikované měřící zařízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení sestávající ze tří úkonů právní služby po 1 500 Kč (výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), v souladu s ustanoveními § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „advokátní tarif“), ze tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 1 advokátního tarifu a z částky 1 134 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek, a dále z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit činí 8 534 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.