16 C 177/2024-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 10.112,24 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce, a to společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne 13.9.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit poskytovateli úvěru částku ve výši 15.668 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8.671 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,44% ročně sjednanou ve smlouvě, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a za služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.937 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti prostřednictvím 52 týdenních splátek po 620 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 12.9.2022. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, kdy poslední příslušnou splátku zaplatil dne 21.1.2022. Na poskytnutý úvěr žalovaný celkově zaplatil toliko 13.887 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze zákaznické karty ze dne 13.9.2021 soud zjistil, že pravidelný měsíční příjem žadatele - žalovaného činil 13.476 Kč a další čistý příjem domácnosti 18.000 Kč, tedy celkem 31.476 Kč. Běžné měsíční výdaje představují interní splátky ve výši 1.373 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 3.800 Kč. Dne 13.9.2023 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , a to mezi společností , právnická osoba, dále jako Provident a žalovaným jako zákazníkem, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě. Ve smlouvě se zákazník zavázal zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek v částce 14.108 Kč sestávající z úroku ve výši 8.671 Kč, z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.937 Kč (1.761 Kč + 2.176 Kč). Celkovou dlužnou částku se zákazník - žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 52 týdenních splátek po 629 Kč při výši poslední splátky 589 Kč k datu 12.9.2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 postoupil , právnická osoba, jako postupitel předmětnou pohledávku na žalobce jako postupníka, což bylo podáním ze dne 29.9.2023 žalovanému oznámeno. Výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28.3.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 12.4.2024.4. Provedené důkazy byly soudem hodnoceny, a to jak jednotlivě, tak ve své vzájemné souvislosti z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má se za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci samé vycházel.5. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.6. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.7. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následují o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně získané od žalované