18 C 115/2024-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou soudu podanou dne 8. 12. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky a 110 041,80 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . dne 26. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč bezhotovostním převodem, žalovaný se zavázal tyto vrátit s pevnou zápůjční úrokovou sazbou, dále s měsíčním poplatkem ve výši 727 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 5 932 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 21. 2. 2023 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila 89 889, 23 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil 41 524 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky smlouvou ze dne 29.6.2023 na žalobce. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 120 684,98 Kč a sestává z dlužné jistiny ve výši 73 905,97 Kč, dlužného úroku ve výši 12 240, 26 Kč, poplatku za pojištění 2 181 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění 998 Kč a z dlužných úroků a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů vyčíslených od zesplatnění do postoupení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.4. Ohledně skutkového stavu věci na základě listinných důkazů soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 26. 4. 2022 (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční částku 80 000 Kč bezhotovostně, žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 187 380 Kč, a to v 36 splátkách po 5 932 Kč měsíčně, zápůjční úroková sazba byla sjednána na 67,04 % ročně, RPSN 92,01 %. Žalovaný uhradil celkem sedm splátek po 5 932 Kč, uhradil tedy celkem 41 524 Kč, následně již splátky nehradil. Ke zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce bylo doloženo hodnocení klienta, ze kterého vyplývá, že žalovaný má pravidelně čistý měsíční příjem 27 198 Kč ze zaměstnání, a to jako celkové příjmy, výdaje celkem 11 960 Kč, tyto sestávaly z životního minima 3 860 Kč a jednoho dítěte v domácnosti 3 000 Kč, dále výdajů s bydlením 5 100 Kč, dále zde byl uveden za zaměstnavatel žalovaného s tím, že je zaměstnán od 20. 4. 2021 a zde v hlavním pracovním poměru, dále se zde uvádělo, že žalovaný je svobodný, má vysokoškolské vzdělání, bydlí v pronájmu. Dále byly doloženy výpisy se u účtu , právnická osoba, , a to z účtu žalovaného (srovnání se smlouvou o úvěru), a to z ledna, února, března a dubna 2022, kdy z těchto vyplývá, že žalovanému měsíčně od zaměstnavatele přichází mzda ve výši 25 700 Kč až 27 283 Kč. Dále byl doložen výpis záznamu z registru Solus, NRKI. Žalobce doložil také přílohu č. , hodnota, k předmětné smlouvě o úvěru, a dále informační dokument o pojistném produktu (pojištění schopnosti splácet úvěry), doklad o vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře. Dále žalobce doložil také oznámení o zesplatnění odeslané dne 21. 2. 2023 a oznámení o postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání a předžalobní výzvou s dokladem odeslání.5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 26. 4. 2022 předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru (§ 2 zákon o spotřebitelském úvěru), neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému bezhotovostně finanční částku ve výši 80.000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 187 380 Kč v 36 měsíčních splátkách po 5 932 Kč, což dohromady činí 213 552 Kč (přičtena měsíční platba za pojistné ve výši 727 Kč). S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především dle ustanovení § 86 a 87 a dále také § 1810 a násl. o.z.18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.19. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce doložil pouze výpisy z účtu žalovaného, ze kterých vyplývá jeho čistý měsíční příjem od zaměstnavatele na začátku roku 2022 cca 27 000 Kč měsíčně, jiné doklady žalobce nedoložil (vyjma výpisu Solus a NRKI). Ohledně výdajů žalovaného si právní předchůdce nezjišťoval ničeho, vyšel pouze z životního minima, dále, pokud byly tvrzeny výdaje na bydlení, tyto nebyly nijak doloženy. Ve výdajích se také odkazuje na vyživovanou osobu a na právě celkové měsíční výdaje s bydlením, s tím, že žalovaný měl bydlet v pronájmu. Celkové výdaje se tak soudu jevily jako nepřiměřeně nízké a především nijak nedoložené. Právní předchůdce žalobce se výdaj