18 C 229/2023-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou soudu podanou dne 28. 7. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení celkem částky 38 400 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako právním předchůdcem žalobce došlo dne 27. 12. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č., hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600. Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč, a to 60 týdenních splátkách po 690 Kč počínaje 3. 1. 2021 s poslední splátkou 20. 2. 2022. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze částku 3 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023. Žalobce se po žalovaném domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 23 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 15 400 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5586,24 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 972,75 Kč a od 24. 3. 2023 do zaplacení 22,08 % úroků z jistiny a obdobně úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, dne 27.12.2020 (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 23.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se úrokem ve výši 4 600 Kč, administrativním poplatkem 4 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 9 200 Kč, celkem tedy se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 41 400 Kč, a to 60 týdenních splátkách po 690 Kč, RPSN činilo 206,15 %, úrok zde činil 32,15 % ročně. Ke zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce byla doložena karta zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 12. 2020, ze které vyplývá, že žalovaný bydlí jako nájemník, je svobodný, má středoškolské vzdělání, je zaměstnán jako točíř keramiky v keramickém a výtvarném ateliéru, jeho čistý příjem měsíční činil 37 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč, osobní výdaje 4000 Kč, celkem tedy výdaje 10 000 Kč; údajně byly předloženy k ověření finanční situace bankovní výpisy, tyto však žalobcem doloženy nebyly, dále byla doložena údajně nájemní smlouva, žalovaný uvedl počet nezaopatřených dětí jedno. Dále žalobce předložil smlouvu o postupní pohledávek spolu s přílohou č. , hodnota, , potvrzením o zaplacení úplaty a oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, dále předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání. Žalovaný nehradil zpátky řádně a včas, uhradil celkem částku 3 000 Kč.5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 27.12.2020 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti finanční částku ve výši 23.000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 41.400 Kč v 60 týdenních splátkách po 690 Kč. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalovaného, případně z předložených listin, kdy z karty zákazníka vyplývá, že žalovaný bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, ale bydlí sám, u výdajů na bydlení u částky 6 000 Kč je uvedeno ½, z toho lze usuzovat, že zřejmě je to polovina nákladů spojených s bydlením, tedy celé náklady s bydlením představují 12 000 Kč, nicméně z informací v kartě zákazníka nevyplývá, že by bydlel s někým jiným než s nezaopatřeným dítětem ve společné domácnosti, neboli je na náklady bydlení sám, tyto navíc doložený nebyly. Dále také nebylo doloženo, že by jako točíř keramiky měl příjem čistého měsíčně 37 000 Kč, a to tedy pravidelně, když případné bankovní výpisy nebyly doloženy, rovněž nebylo sděleno, za jaké období a kolik jich snad žalovaný právnímu předchůdci žalobce předložil. Z těchto informací tedy soud nemůže vzít za prokázáno, že by žalovaný měl příjem 37 000 čistého měsíčně p