234 C 13/2023-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 6. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 12 916 Kč s příslušenstvím, Uvedl, že je držitelem licence na distribuci elektřiny a žalovaný po dobu od 1. 7. 2022 do 11. 11. 2022 neoprávněně odebíral elektřinu z přenosové soustavy na adrese , adresa, i po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem. Žalobce vyúčtoval žalovanému cenu za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 12 916 Kč, avšak žalovaný ani přes výzvu dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa bylo zjištěno, že v odběrném místě , adresa, , provedli pracovníci žalobce dne 1. 11. 2022 kontrolu neoprávněného odběru elektřiny a zjistili tak neoprávněný odběr. Ze stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, ID , Anonymizováno, , se podává, že smlouva o poskytování dodávek elektrické energie mezi obchodníkem a žalovaným byla ukončena dne 30. 6. 2022 a žalovaný v období od 1. 7. 2022 do 1. 11. 2022, tj. 125 dní, neoprávněně odebíral elektrickou energii. Fakturou č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2022 žalobce vyúčtoval žalovanému škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny ve výši 12 916 Kč; faktura byla splatná 27. 12. 2022. Z výzvy k úhradě ze dne 26. 1. 2023 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 12 916 Kč z titulu neoprávněného odběru elektřiny v odběrném místě.5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „e. z.“).7. Podle § 51 odst. 1 e. z. se za neoprávněný odběr elektrické energie považuje odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem je dodávky elektrické energie. Podle odstavce 2 a 3 téhož ustanovení, neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje. Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.8. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Obchodník s elektrickou energií v minulosti poskytoval dle smlouvy dodávky elektrické energie do odběrného místa žalované, která byla ukončena ke dni 30. 6. 2022. S ohledem na skutečnost, že žalovaný i nadále pokračoval v odběru elektrické energie, aniž by existovala platná smlouva, dopustil se v období od 1. 7. 2022 (ode dne následujícího po dni, kdy došlo k ukončení posledního smluvního vztahu mezi žalovaným a obchodníkem s elektřinou), do dne 1. 11. 2022 (dne, kdy zaměstnanci žalobce odstranili neoprávněný odběr elektřiny a demontovali elektroměr), neoprávněného odběru elektrické energie ve smyslu § 51 odst. 1, 3 e. z. vyčísleného ve výši 12 916 Kč včetně DPH. Soud proto žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil celkovou částku 12 916 Kč.9. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti vyúčtované částky.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., kdy soud přiznal úspěšnému žalobci, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a ze dvou paušálních náhrad po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., (návrh ve věci samé a výzva k plnění).