242 C 5/2024-50 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 19. 2. 2024 po žalovaném domáhal uhrazení částky 16 882,08 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovanému poskytl během měsíce března 2021 zdravotnické služby, kdy za tuto péči náleží žalobci úplata ve výši 18 882,08 Kč. Žalovaný dluh co do důvodu i výše uznal a uhradil žalobci na dluhu částku 2 000 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobce na zbytek dluhu neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu.5. Na základě předložených listinných důkazů, a to informace k pobytu cizince ze dne 24. 3. 2021, přípisu ze dne 27. 6. 2022, ze dne 19. 7. 2022, ze dne 19. 9. 2022 a ze dne 20. 5. 2022, všech včetně doručenek, poštovní poukázky ze dne 1. 8. 2021, dohody o splátkách ze dne 25. 5. 2021, faktury č. , hodnota, včetně doručenky a uznání dluhu ze dne 18. 3. 2021, učinil soud následující skutková zjištění:6. Z dohody o splátkách ze dne 25. 5. 2021 vyplývá, že žalovaný uznal dluh co do důvodu i výše za poskytnuté zdravotní služby v březnu 2021 žalobcem ve výši 18 882,08 Kč. Dluh odpovídá službám účtovaným dle faktury č. , hodnota, . Žalobce žalovaného upomínal přípisy ze dne 25. 5. 2022, ze dne 19. 7. 2022 a ze dne 27. 6. 2022. Žalobce žalovaného naposledy upomínal přípisem ze dne 19. 9. 2022 se splatností 5. 8. 2022.7. Z ostatních důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.8. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění, pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen hradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.9. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.10. Z listinných důkazů, předložených žalobcem soud vzal za prokázané, že žalovaný byl v dnech měsíci březnu 2021 ve zdravotní péči žalobce, za což žalovanému vznikla povinnost uhradit částku 18 882,08 Kč dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění, když žalovaný co do důvodu i výše dluh v souladu s ust. § 2053 OZ uznal. Žalovaný svoji povinnost do dnešního dne nesplnil, když netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku do dnešního dne uhradil. K dnešnímu dni dle tvrzení žalobce dlužná částka činí 16 882,08 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit předmětnou částku žalobci.11. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1970 OZ. Žalobce má proto nárok i na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícím po splatnosti předmětné částky dle poslední výzvy, tedy ode dne 6. 8. 2022.12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů.13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají jednak v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 000 Kč a jednak v odměně advokáta. Soud postupoval soud přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 14b AT činí 300 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil dva úkony právní služby – přípravu a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 168 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 1 968 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal jako úkon vyjádření ze dne 23. 4. 2024, když se nejednalo o vyjádření ve věci samé, ale pouze vyjádření k procesnímu postupu soudu (vyhlášení bez jednání) a polemiku k výši náhrady nákladů řízení. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o poskytnuté péči a žalovaných (např. 34 C 156/2024, 54 C 172/2024, 238 C 4/2024, 213 C 4/2024, 234 C 4/2024 aj.). Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b AT.