32 C 104/2023-64 — Městský soud v Brně

Žalobou, doručenou soudu dne 25. 8. 2023, se žalobce domáhal zaplacení částky 44 926,05 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce dne 28. 12. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 35 000 Kč. Byl sjednán úrok 22 097 Kč, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částka 6 293 Kč za možnost komfortního a flexibilního splácení. Dlužná částka měla být hrazena v týdenních splátkách. Zaplaceno bylo pouze 12 316,08 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalovaný při jednání ve věci uvedl, že uvedenou smlouvu uzavřel, šlo o mladickou nerozvážnost. Požádal o případné stanovení splátek.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že dne 28. 12. 2020 byla po předchozí žádosti žalovaného ze dne 28. 12. 2020 (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr) uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným smlouva o úvěru na částku 35 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru + standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne 19. 12. 2022 došlo k postoupení pohledávek na žalobce (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 + přehled postupovaných pohledávek + potvrzení o provedení transakce) a dopisem ze dne 20. 12. 2022 bylo žalovanému toto postoupení oznamováno (oznámení o postoupení pohledávky + poštovní podací arch). Žalovaný byl podáním ze dne 15. 2. 2023 a 3. 4. 2023 vyzýván k úhradě dlužné částky (výzva k úhradě + předžalobní výzva k úhradě + poštovní podací arch z 16. 2. 2023). Žalobce předložil přehled úkonů mimosoudního vymáhání (výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky).Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je toliko částečně důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., avšak tuto soud hodnotí jako absolutně neplatnou. Právní předchůdce žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť schopnost žalovaného splácet nebyla dostatečně zjišťována. Zcela zde chybí struktura základních výdajů, náklady na bydlení. Jsou-li uváděny odhadované měsíční výdaje žalovaného na 1 000 Kč, lze o reálnosti tohoto údaje zcela úspěšně pochybovat a nelze tak učinit závěr o dostatečnosti zjišťovaných údajů. Pokud právní předchůdce žalobce postupoval tak, že žalovanému částku 35 000 Kč vyplatil, počínal si zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Zda byla zkoumána úvěruschopnost soud zjišťuje z úřední povinnosti (srov. závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20). Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc s ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro společnost obecně (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Lze též odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu.Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobce částku ve výši 35 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.), a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele. Nebylo sporu o tom, že žalovaný uhradil částku 12 316,08 Kč, tudíž k úhradě z částky 35 000 Kč zbývá 22 683,92 Kč.Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení podáním ze dne 15. 2. 2023, které bylo odesláno dne 16. 2. 2023 Je-li vycházeno ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den dle § 573 o. z. (tedy 20. 2. 2023), je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky od 21. 2. 2023. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1968 o. z., § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou z výše uvedených důvodů zamítl.Převážně úspěšný žalovaný (dle poměru úspěchu a neúspěchu ke dni rozhodnutí soudu) má právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval.Vzhledem k nepříznivé sociální situaci žalovaného mu soud uložil hradit dlužnou částku ve splátkách po 1 500 Kč, tedy tak, aby byl zachován zájem žalobce na včasném plnění a současně měl žalovaný možnost postupné úhrady svého dluhy. Nezaplatí-li žalovaný byť jednu ze splátek, stane se splatným celý dluh.