32 C 13/2024-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 11. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 45 774,35 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovanému poskytl dne 27. 5. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba. Úvěr však zůstal nesplacen a žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné částky včetně úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty za prodlení, požadované do dne předžalobní upomínky ve výši 1 645 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, bylo mu doručováno na evidovanou adresu pobytu.2. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 27. 5. 2022 uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru na částku 35 000 Kč s tím, že tato bude uhrazena v 16 měsíčních splátkách po 2 768,66 Kč, byla sjednána úroková sazba a smluvní pokuta (smlouva o spotřebitelském úvěru + faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru + výpis z OR ohledně žalobce). Žalobce prověřoval situaci žalovaného (osobní list žalovaného + výplatnice + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru + výpis z BÚ ohledně žalovaného + přehled změn smluvní dokumentace + všeobecné obchodní podmínky + kopie OP + přehled pohybů na účtu žalovaného). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil podmínky úvěrové smlouvy, žalobce mu zaslal předžalobní výzvu (výzva k úhradě + potvrzení o odeslání).3. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.4. Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., za podmínek § 562 o. z. na jejichž základě se žalobce jako úvěrující zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný coby úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit. Žalovaný však vyčerpanou částku nezaplatil, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu, úroky dohodnuté v předmětné smlouvě a smluvní pokutu v souladu s ustanovením § 2048 o. z., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1968 NOZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., když prvním dnem prodlení je den po splatnosti dlužné částky dle sjednaných splátek, resp. následně po odstoupení od smlouvy (zesplatnění). Úvěrovaný je povinen zaplatit dlužný peníz ze smlouvy o úvěru, přičemž úvěrujícímu náleží též úrok a úrok z prodlení.5. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., nejde o poskytnutí úvěru osobě, která nebyla žalobci známa, nýbrž osobě, která měla další dlouhodobé finanční produkty, se kterými žalobce obeznámila. Nelze proto učinit závěr, že by toto zkoumání bylo nedostatečné. Soud má tedy za to, že žalobce postupoval s náležitou péčí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).6. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení tza tuto formulářovou žalobu spočívají v soudním poplatku ve výši 1 832 Kč, třech úkonech právní pomoci po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálech po 200 Kč dle §14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, dvakrát podání soudu). Celkem tedy včetně 21% DPH dle § 137 o.s.ř. 4 010 Kč.