32 C 99/2023-114 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou ze dne 5. 4. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 123 557,53 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 19. 12. 2018 rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet. Následně došlo k uzavření dodatku č. , hodnota, , a to dne 14. 6. 2019, týkající se poskytnutí úvěru ve výši 170 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit splátky ve výši 2 664 Kč měsíčně se splacením ke dni 15. 8. 2027. Žalovaný hradil splátky od 15. 8. 2019 do 15. 6. 2022, poslední platba ke dni 15. 7. 2022 již byla pouze částečná a žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Dne 30. 7. 2020 byl uzavřen dodatek č. , hodnota, , kterým byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 10 000 Kč, žalovaný zde zůstal dlužen kapitalizovaný úrok ve výši 43,64 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, bylo mu doručováno na evidovanou adresu pobytu.Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný dne 19. 12. 2018 uzavřel s žalobcem rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb (rámcová smlouva č. , hodnota, + obchodní podmínky). Žalovaný dne 14. 6. 2019 uzavřel s žalobcem dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě o poskytnutí úvěru ve výši 170 000 Kč s úrokovou sazbou 10,9% ročně (dodatek č. , hodnota, + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru + obchodní podmínky + podmínky pro používání úvěru + splátkový kalendář). Žalovaný dne 30. 7. 2020 uzavřel s žalobcem dodatek č. 4 k rámcové smlouvě o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč (dodatek č. , hodnota, + podmínky pro používání kontokorentu). Žalobce prověřoval situaci žalovaného (přehled žádostí – aplikační data + potvrzení o výši příjmů + výpis z běžného účtu). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil podmínky úvěrové smlouvy (přehled plateb na jméno žalovaného), žalobce dne 15. 8. 2022 odstoupil od smlouvy (výzva k zaplacení + poštovní podací arch z 16. 8. 2022).Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejichž základě se žalobce jako úvěrující zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný coby úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit. Žalovaný však vyčerpanou částku nezaplatil, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu, úvěrové poplatky a úroky dohodnuté v předmětné smlouvě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1968 NOZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., když prvním dnem prodlení je den po splatnosti dlužné částky dle sjednaných splátek, resp. následně po odstoupení od smlouvy (zesplatnění). Úvěrovaný je povinen zaplatit dlužný peníz ze smlouvy o úvěru, přičemž úvěrujícímu náleží též úrok a úrok z prodlení.Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., nejde o poskytnutí úvěru osobě, která nebyla žalobci známa, nýbrž osobě, která měla u žalobce další finanční produkty. Nelze proto učinit závěr, že by toto zkoumání bylo nedostatečné. Soud má tedy za to, že žalobce postupoval s náležitou péčí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce požadoval zaplacení soudního poplatku ve výši 4 943 Kč, ve zbytku se práva na náhradu nákladů řízení vdal.