37 C 205/2023-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 29. 1. 2018 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 026 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, uzavřené dne 25. 5. 2011 s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 8 038 Kč.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”)/.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:Společnost , právnická osoba, , jako věřitel, a žalovaný, jako dlužník, spolu dne 25. 5. 2011 uzavřely smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které tato společnost žalovanému poskytla částku ve výši 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku s úrokem ve výši 3 192 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 750 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč a s úrokem ve výši 21 % ročně, jak se podává z všeobecných obchodních podmínek, vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 765 Kč, jak je zřejmé z této smlouvy. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil a předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni, jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 a seznamu postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila přípisem z téhož dne, jak se z tohoto přípisu ve spojení s poštovním podacím archem podává. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, jak se podává z této výzvy ve spojení s podacím lístkem. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 9 874 Kč, jak se podává z tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit.5. V projednávané věci soud s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”), když si tak strany ve smlouvě dohodly. Dle ustanovení § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 OZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Protože předchůdkyně žalobkyně na základě předmětné smlouvy žalovanému poskytla částku 25 000 Kč, měla právo na vrácení jistiny ve výši 25 000 Kč s celkovou odměnou ve výši 30 % z této částky za dobu splatnosti úvěru, tedy za dobu jen minimálně přesahující dvanáct měsíců. Ujednání o odměně tuto částku přesahující je zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté na úvěru a podle názoru soudu v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako „poplatek za poskytnutí úvěru“, „obchodní úrok“ – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky. Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). předchůdkyně žalobkyně tedy měla za dobu splatnosti úvěru právo na vrácení jistiny ve výši 25 000 Kč a odměny za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč, na které žalovaný uhradil částku 9 874 Kč, a soud tak žalobkyni, na kterou byla následně předmětná pohledávka postoupena, přiznal právo na zaplacení částky 22 626 Kč s dohodnutým úrokem ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 622 Kč od 18. 7. 2012, kdy byla splatná poslední splátka úvěru, do zaplacení (za období od 18. 7. 2012 do 17. 6. 2016 kapitalizovaná ve výši 16 155,09 Kč) a s úrokem z prodlení stanoveným dle ustanovení § 517 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., v zákonné výši (za období 7. 9. 2011 do 17. 6. 2016 v kapitalizované podobě 7 274,39 Kč). Lhůtu k plnění pak soud dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní.6. Co se týče úplaty ve výši 13 400 Kč, soud dospěl k závěru, že ujednání o odměně předchůdkyně žalobkyně v této výši je neplatné podle ustanovení § 39 zákona OZ pro rozpor s dobrými mravy a též pro rozpor se zákonem, a to konkrétně s ustanovením § 56 odst. 1 OZ a žalobu jako nedůvodnou v této části zamítl.7. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud dle § 142 odst. 2 OSŘ přiznal právo na náhradu 74 % (87 % - 13 %) nákladů řízení, když žalobkyně měla úspěch co do částky 88 744,07 Kč (87 %) - počítáno ke dni vyhlášení rozsudku, a neúspěch co do částky 13 400 Kč (13 %). Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna ve výši 7 740 Kč za tři úkony právní služby po 2 580 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovená podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrada nákladů za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč, náhrada soudního poplatku ve výši 1 802 Kč a částka odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 814 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 12 256 Kč, 74 % pak 9 069 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ.8. Dle ustanovení položky 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soudní poplatek za žalobu činí dle pol. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 802 Kč, dosud bylo zaplaceno 1 442 Kč, a proto soud žalobkyni zavázal k doplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 360 Kč, kdy lhůtu k plnění stanovil dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů třídenní.