37 C 90/2024-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne [datum] se žalobce domáhal ochrany své držby ve výroku I. uvedené části pozemku (dále jen „předmětná část”), když dne [datum] zjistil, že žalovaný zavrtal 9 zemních vrutů pro ukotvení plotových sloupků, kdy stavbou takového plotu by ke svému pozemku připojil předmětnou část, kterou žalobce, resp. jeho právní předchůdci, užívali nejméně od roku [Anonymizováno], kdy předmětná část byla připlocena k jejich pozemku. Skutečnost, že vruty patří žalovanému žalobci potvrdil sám žalovaný SMS zprávou dne [datum]. Žalobce tedy tyto vruty odstranil, nicméně následně na jejich místo žalovaný umístil dva dřevěné kolíky a 3 sloupky původního plotu. V předmětné části vede žalobce vodu a elektřinu. Průběh hranice sousedících pozemků je mezi účastníky sporný.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť žalobce už od června 2022, kdy proběhlo první zaměření pozemku, ví, že předmětná část nepatří k jeho pozemku, nicméně na jejím vlastnictví se účastníci neshodli. Zemní vruty na pozemek žalovaný umístil už v prosinci 2023. Žalovaný za počátek rušené držby považuje už zaměřování pozemku v červnu 2022, příp. dne [datum], nejpozději umístění zemních vrutů v prosinci 2023. Žalobcovo právo na ochranu rušené držby tedy zaniklo uplynutím času.3. Z listinných důkazů soud zjistil přesnou polohu předmětné části, jak je zakreslena ve vytyčovací dokumentaci (č. l. 17 a 18), v technické zprávě (č. l. 20, resp. 48) a v polohopisném zaměření (č. l. 49). Z tohoto polohopisného zaměření rovněž vyplývá, že starý drátěný plot nevede po hranici pozemků, ale na pozemku parc. č. [Anonymizováno], tedy na pozemku žalovaného, jak se podává z informací o tomto pozemku (č. l. 23) a z kupní smlouvy podílu na něm (č. l. 8). Mezi účastníky nebylo sporu, že by žalobce neužíval svůj pozemek parc. č. [hodnota], jak je zřejmé z informací o tomto pozemku (č. l. 22) až k tomuto plotu, a tedy vč. předmětné části. Tento pozemek koupili předci žalobce ke dni [datum], jak se podává z notářského zápisu ze dne [datum] (č. l. 12) i z vyjádření žalobce k protokolu o zaměření ze dne [datum] (č. l. 18 p. v.). Uvedené ostatně potvrzují fotografie, na kterých je na této části veden jeho vodovod. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že žalovaný na katastrální hranici umístil zemní vruty zachycené na jejich fotografiích. Uvedené je potvrzeno též SMS komunikací stran. Skutečnost, že se žalobce o umístění vrutů dozvěděl dne [datum] prokazuje prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 16). Tímto prohlášením je dále prokázáno tvrzení žalobce, že po odstranění vrutů byly do dvou děr po nich umístěny dřevěné kolíky.4. Dle ustanovení § 178 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”) v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. S ohledem na uvedené soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil z komunikace stran ani z přípisu [právnická osoba]. ze dne [datum].5. Dle ustanovení § 177 odst. 1 OSŘ domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.6. Dle ustanovení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.7. Podle ustanovení § 1008 odst. 1, 2 OZ, soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalobce uplatní po uplynutí těchto lhůt.8. Jak uvedeno výše se v tomto řízení soud omezil na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, a nebylo to ani žalovaným popíráno, že předmětnou část naposledy držel a užíval žalobce, když ji měl připlocenou ke svému pozemku. Je pravdou, že o vlastnictví této části jsou mezi účastníky spory, nicméně pro rozhodnutí projednávané věci není vlastnictví předmětné části podstatné, když ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá (s výjimkou případu úspěšného uplatnění námitky nepravé držby žalovaným dle ustanovení § 1003 OZ). V řízení rovněž vyšlo najevo, že to byl žalovaný, který umístěním zemních vrutů na předmětné části tuto držbu žalobce ruší, a s ohledem na skutečnost, kdy po odstranění vrutů na předmětnou část umístil dřevěné kolíky a sloupky původního plotu, je zřejmé, že bude v tomto rušení pokračovat. Za rušení držby je třeba považovat každé omezování držitele ve výkonu drženého práva, ať již vlastnického, či jiného. Rušením je „každý čin, jenž použití cizí věci obsahuje, a každé zabránění držitelova volného nakládání s věcí; u držby (jiných – pozn. J. S.) práv každé zamezení nebo faktické ztížení výkonu práv. /viz Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), C. H. Beck, 2. vydání, 2021, s. 118 - 123: J. Spáčil/. Nelze se tedy ztotožnit s názorem žalovaného, že už vyměřování jeho pozemku byla držba žalobce rušena, když tímto jednáním žalobce nebyl nikterak omezován ve své držbě. Za svémocný je třeba považovat každý zásah do držby, ať se stal v jakékoli formě, s výjimkou zásahu dovoleného právem. I když má tedy někdo právo na držbu (například nedržící vlastník), nemůže je uplatnit svémocně (viz tamtéž). Je třeba tedy uzavřít, že předmětné rušení žalobce ze strany žalovaného je svémocné. Nelze se s žalovaným ztotožnit ani ohledně jeho názoru, že počátek běhu subjektivní prekluzivní lhůty stanovené v ustanovení § 1008 OZ byl ve chvíli, kdy stavbu plotu začal provádět, když tato lhůta dle ustanovení § 1008 OZ počne žalobci běžet až v okamžiku, kdy se o rušení dozví, v projednávané věci tedy dne [datum]. Uvedená lhůta šesti týdnů tedy žalobci skončila [datum], a podal-li žalobu dne [datum], podal ji včas. S ohledem na uvedené soud žalobě jako důvodné vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení. K podmíněnému návrhu žalovaného na přerušení řízení soud nepřihlížel.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to odměnu za zastoupení advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby po , částka, (tarifní hodnota , částka, dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za převzetí věci a podání žaloby) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 režijní paušály po , částka, k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši [právnická osoba] Kč a částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení zaplatit žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce.