41 C 60/2023-74 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 45 969,61 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že pohledávku za žalovanou nebyl na základě postupní smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., jako původním věřitelem žalované, a společností X-on, a.s., která následně pohledávku za žalovanou postoupila od majetku současného žalobce, který je oprávněný nárok u soudu uplatnit. Žalobce dále uvedl, že , právnická osoba, . na základě smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2016 poskytnula žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Dne 29. 2. 2020 došlo k navýšení žalovaným čerpaného kontokorentu na částku 45 000 Kč. Smluvní úroková sazba činila 22,56 % ročně. Jelikož žalovaná přestala své povinnosti plnil, když poskytnuté finanční prostředky prakticky vyčerpala, nezbylo věřiteli než smluvní vztah ukončit a prohlásit úvěr za splatný. Žalobce dále uvedl, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřená, když žalovaná se chovala zcela standardně. Věřiteli předložila potvrzení o výši mzdy a mnoho let sjednaný produkt bez problémů užívala. Protože dluh nebyl uhrazený dobrovolně, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, byť byla ze strany soudu řádně obeslána na adresu podle evidence obyvatel. Protože se žalovaná nedostavila ani k jednání, jednal soud v její nepřítomnosti ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.) a ve věci rozhodl podle obsahu spisu a do předložených listinných důkazů.3. Z listiny do spisu založených bylo po provedeném dokazování zjištěno, a to z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty pod č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2016, že žalované bylo umožněno čerpat finanční prostředky do výše úvěrového rámce 30 000 Kč od , právnická osoba, . Za tím účelem byla žalovaná seznámená s parametry smluvního vztahu, o čemž svědčí tzv. standardní formulář pro spotřebitelské úvěry. Z protokolu o převzetí kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaná bankovní kartu od , právnická osoba, . obdržela. Podle přiloženého protokolu o ověření úvěruschopnosti ve spojení s tzv. potvrzením o příjmu pro , právnická osoba, . je zjevné, že žalovaná měla za poslední tři měsíce příjem v rozmezí od 26 000 Kč do 27 000 Kč. Dále bylo z listin do spisu založených zjištěno, že žalovaná smlouvu a dokumenty k ní se vážící podepsala osobně na pobočce banky.4. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla klientkou Raiffeisenbank, a že užívala prostředky elektronického bankovnictví za účelem podpisu smluvních dokumentů. Toho bylo využito i při podpisu návrhu na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu čerpaného z kreditní karty. Uvedená smlouva, resp. návrh smlouvy byl žalovanou bance podán dne 29. 2. 2020. Banka návrh žalované obratem akceptovala. Z listiny nazvané: okamžitá splatnost kreditní karty je patrné, že dne 27. 7. 2022 banka prohlásila celý úvěr za splatný. Ze souhrnného výpisu kreditní karty vyplývá, že od roku 2016 byla vedená řádná evidence čerpaných a splacených finančních prostředků s tím, že výsledná částka dluhu podle obsahu uvedeného výpisu činila 49 470,97 Kč. Z oznámeními o postoupení pohledávky se podává, že žalovaná byla o postoupení pohledávky z , právnická osoba, . na , Anonymizováno, , a.s. se sídlem , adresa, a následně i na současného žalobce řádně vyrozuměná.5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. K věci samé soud uvádí, že mezi žalobcem, resp. původním věřitelem , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřená platná smlouva o úvěru o kreditní kartě, respektující ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Nejdůležitější povinností banky bylo poskytnout žalované sjednané finanční prostředky/sjednaný úvěrový rámec a nejdůležitější povinnost žalované bylo průběžně čerpané finanční prostředky splácet. S ohledem na skutečnost, že žalovaná porušila smluvní vztah, když se se svými úhradami dostala do prodlení (opak v řízení prokázán nebyl), prohlásil žalobce úvěr za splatný. O tom svědčí jak příslušné prohlášení o okamžité splatnosti, tak i výpis z účtu žalované. Z něj vyplývá, jak se žalovaná postupně dostávala s úhradami čerpaných finančních prostředků do záporu/do prodlení. Na to věřitel reagoval zesplatněním úvěrového produktu a postoupením pohledávky z úvěru jinému věřiteli.7. Protože žalovaná nerozporovala uplatněný nárok ani se mu nijak procesně nebránila, když zároveň nebylo prokázané, že by žalovaná dlužnou částku či její část zaplatila, anebo že by se své povinnosti zbavila jiným způsobem, mohl soud žalobě vyhovět. V řízení bylo jednoznačně prokázané, že žalovaná osobně podepsala četnou úvěrovou dokumentaci, jakož i to, že finanční prostředky obdržela. Dále bylo prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupená do majetku současného žalobce (prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, , a.s.), a že je žalobce oprávněnou osobou k uplatnění nároku u soudu.8. Pokud žalobce požadoval po žalované příslušenství pohledávky v podobě úroků, tak uvedené má svoji oporu ve smluvních ujednáních. Soud ve vztahu ke struktuře pohledávky neměl důvod nevěřit tomu, že jistina dluhu činí částku 44 219,61 Kč, kapitalizované úroky za období od 26. 7. 2022 do 14. 12. 2022 částku 3 501,36 Kč a poplatky částku 1 750 Kč. I ty mají oporu ve smluvních ujednáních, obchodních podmínkách i ceníku.9. Pro vše výše uvedené soud nárok žalobci, jako důvodně uplatněný, přisoudil. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. Výrokem II. rozsudku soud za využití ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) přísudek jen částečně korigoval, aby odpovídal požadavku právní úpravy týkající se úroků. Pro výši dlužné částky soud podle ustanovení § 160 o.s.ř. žalované stanovil delší lhůtu k úhradě přisouzených částek.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ty byly přiznány ve věci převážně úspěšnému žalobci, a to v plné výši, neboť jeho procesní neúspěch v řízení byl jen nepatrný. Žalobci tak náleží plná náhrada za náklady spojené se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 839 Kč. Dále odměna za poskytnuté právní služby ve výši 2 940 Kč za úkon (§ 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Konkrétně za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní upomínku. Odměna za doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu žalobci přiznána nebyla, když žaloba měla být úplná již v době jejího podání. Dále žalobci náleží tři paušály po 300 Kč za tytéž úkony právní služby (§ 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 2 041,20 Kč. Celkem tedy 13 600 Kč.