43 C 263/2023-34 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném vyklizení bytu specifikovaného ve výroku I. s odůvodněním, že žalovaný byl nájemcem uvedeného bytu a po skončení nájmu byt nevyklidil a užívá jej bez právního důvodu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci samé soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 7.1.2019 nájemní smlouvu, jíž byl sjednán nájem předmětného bytu ve vlastnictví žalobce na dobu neurčitou (nájemní smlouva, evidenční list, informace o pozemku). Žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu bytu s tříměsíční výpovědní dobou z důvodu specifikovaného hrubého porušení povinností nájemce a současně vyzval žalovaného k vyklizení bytu ke dni skončení nájmu (výpověď ze dne 20.7.2023, tři zápisy ze šetření ze dne 9.2.2023). Žalovanému byla výpověď doručena dne 31.7.2023 (doručenka). Žalobce poté žalovaného opětovně vyzval k vyklizení bytu do 8.12.2023 (výzva z 29.11.2023doklad o vypravení).Právním posouzením shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.Podle ustanovení § 2292 věty první zákona č. 89/2021 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí.Nájem bytu zanikl na základě výpovědi dle ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) o.z. uplynutím tříměsíční výpovědní doby, která počala dle ustanovení § 2286 odst. 1 věty druhé o.z. běžet dne 1.8.2023. Protože žalovaný ke dni skončení nájmu byt žalobci neodevzdal, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost byt vyklidit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k vyklizení byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, jenž byl ve věci zcela procesně úspěšný, soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 600 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a částky 600 Kč představující dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za dva úkony (žaloba, výzva k plnění), na jejíž přiznání by měl žalobce právo v případě, že by nebyl v řízení zastoupen advokátem (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Soud žalobci se zřetelem k závěrům vysloveným Ústavním soudem v nálezu ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, nepřiznal náhradu nákladů na zastupování advokátem, když v řízení nebyl se zřetelem k povaze sporu zjištěn opak toho, že nejsou nákladem účelně vynaloženým. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., platební místo podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.