49 C 91/2023-43 — Městský soud v Brně

1. Přípisem ze dne 8. 3. 2023 žalovaný sdělil žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr, neboť žalobce jednal v rozporu se zájmy žalovaného, na jeho úkor a k jeho škodě, když bez souhlasu zaměstnavatele vykonával výdělečnou činnost shodnou s činností zaměstnavatele, a to „skrze společnosti , právnická osoba, (…), kterou (…) si založili s dalšími kolegy dne 2. 2. 2023“ a v níž je žalobce jednatelem, ve prospěch , právnická osoba, „a další spřízněné podnikatele“ získávají zakázky, které by připadly žalovanému, provádí tzv. selftrading, kdy zaměstnavatel hradí mzdu žalobce, jeho náklady spojené s pracovní činností, a žalobce odklání zakázky žalovaného za účelem obohacení sebe a svých partnerů. Podle žalovaného jde o útok na majetek žalovaného a jeho zájmy, tunelování zakázek a přetahování obchodních partnerů a případů mimo žalovaného.2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2010 vykonával pro žalovaného práci „správce webu, e-shopu a grafik“, že „se nedopustil ničeho, co by odůvodňovalo“ rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, že z jeho strany „nedošlo k porušení pracovních povinností“, již vůbec ne zvlášť hrubým způsobem. Sama skutečnost, že žalobce je společníkem a jednatelem v obchodní společnosti podle žalobce nemůže být důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, žalobce prostřednictvím , právnická osoba, nevykonával výdělečnou činnost. tato společnost byla založena dne 2. 2.2 023 a nevykonávala žádnou činnost, žalobce nečinil žádné kroky směřující k zahájení výdělečné činnosti v této společnosti. Po celou dobu trvání pracovního poměru byl činný pouze v rámci výkonu zaměstnání pro žalovaného.3. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl přitom, že žalobce se dopustil jednání popsaného v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 8. 3. 2023 a že tím porušil své povinnosti podle ustanovení § 301 a § 304 zákoníku práce, když dne 2. 2. 2023 tři zaměstnanci žalovaného (mezi nimi žalobce) založili společnost , právnická osoba, , jejímž předmětem činnosti je obchod se svítidly a osvětlovací technikou „a vše, co souvisí se světlem“. Žalobce byl jednatelem této společnosti, tedy začal vykonávat podnikatelskou činnost a výdělečnou činnost bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele, za jeho zády a v rozporu s jeho oprávněnými zájmy. Je v této souvislosti zcela irelevantní, zda v prvním měsíci po svém založení tato společnost cokoli vyfakturovala.4. Mezi účastníky bylo nesporné, že ke dni 8. 3. 2023 (datum okamžitého zrušení pracovního poměru) byl žalobce zaměstnancem žalovaného, že dne 2. 2. 2023 byla založena společnost , právnická osoba, , jejímž společníkem a jednatelem byl žalobce, a že předmět činnosti této společnosti byl stejný jako předmět činnosti žalovaného.5. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 8. 3. 2023 soud zjistil, že bylo žalobci uděleno z důvodů, jak podrobně rozvedeno shora. Tato listina byla žalobci doručena nezjištěného dne, nikoli dříve než 8. 3. 2023 (srov. vyjádření žalobce při jednání dne 20. 6. 2024).6. Z přehledu faktur vystavených společností , právnická osoba, soud zjistil, že tato společnost v období 18. 2. 2023 – 31. 5. 2023 vystavila celkem jedenáct faktur z těchto důvodů: výměna vypínače a konzultace, akce „Energetické úspory v areálu společnosti BRAVA machining s. r. o., náhradní díly pro EZS, výměna osvětlení, výměna svítidla, revize 17 kusů spotřebičů, výměna osvětlení za LED + demontáž starého osvětlení podle SoD, montáž 9 kusů svítidel v tělocvičně, revize FVE v Myslibořicích a RD Lesná, revize v lokalitě Lanžhot a revize v lokalitě Košetice.7. Po právní stránce soud věc posoudil takto:8. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. práce“), zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.9. Podle ustanovení § 301 písm. d) zák. práce zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.10. Podle ustanovení § 304 odst. 1 zák. práce zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem.11. Výdělečnou činností podle ustanovení § 304 odst. 1 zák. práce je třeba rozumět nejen jakýkoli pracovněprávní vztah, ale též výkon podnikání či činnost ve prospěch obchodní společnosti, jíž je zaměstnanec společníkem. Za výdělečnou činnost se považuje též samo členství ve statutárních či kontrolních orgánech právnických osob (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1628/97).12. Okolnost, že žalobce byl jednatelem, tj. členem statutárního orgánu, společnosti , právnická osoba, , byla mezi účastníky nesporná. Rovněž bylo mezi účastníky nesporné, že předmět činnosti obou společností (, právnická osoba, a žalovaného) byl stejný.13. Zbývalo tedy posoudit, zda je z hlediska posouzení v projednávané věci významná okolnost, že – podle tvrzení žalobce - , právnická osoba, byla nově založenou společností, která v době doručení okamžitého zrušení pracovního poměru nevykonávala činnost a nevykazovala zisk.14. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že tato skutková okolnost – i kdyby tvrzení žalobce v tomto směru bylo pravdivé – je pro posouzení ve věci zcela irelevantní. , právnická osoba, je obchodní společností, podnikatelem, tzn. jde o osobu, která byla za účelem podnikání (a tedy i dosažení zisku) založena. Je zcela irelevantní, zda podnikatelskou činnost dočasně nebo trvale nevyvíjí (srov. rovněž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 4. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1628/97). Potencialita výdělku, nikoli otázka, zda výdělku bylo reálně konkurenční činností (činností v konkurenční společnosti) dosaženo, byla shodně posouzena i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1714/2001, od jehož závěrů soud neshledává důvod se odchýlit (srov. též ustanovení § 13 o. z.).15. Bez ohledu na to, zda společnost , právnická osoba, reálně vykonávala činnosti a generovala zisk ke dni 8. 3. 2023 (datum okamžitého zrušení pracovního poměru) a bez ohledu na to, zda v této souvislosti reálně dosáhl výdělku žalobce, již sama potencialita výdělku žalobce postačuje k závěru o tom, že žalobce se výkonem funkce jednatele ve společnosti , právnická osoba, bez souhlasu žalovaného dopustil poručení povinnosti uvedené v ustanovení § 304 odst. 1 zák. práce.16. Nad rámec shora uvedeného nutno dodat, že z přehledu vystavených faktur, jak byly provedeny k důkazu, je evidentní, že již v době bezprostředně po svém vzniku společnost , právnická osoba, činnost vykonávala a vystavovala na to faktury, tedy zisk reálně generovala. Přehledem vystavených faktur je zcela vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že , právnická osoba, nevykonávala výdělečnou činnost.17. Žalobce se podle zjištění soudu v projednávané věci dopustil porušení svých povinností zaměstnance podle ustanovení § 304 odst. 1 zák. práce, jak shora uvedeno, a porušil tím i povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (ustanovení § 301 písm. d) zák. práce).18. Pokud jde o stupeň porušení těchto povinností, soud shodně se žalovaným považuje jednání žalobce za útok na majetek žalovaného (zaměstnavatele) a shodně se žalovaným je hodnotí jako porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, kdy po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával (a to ani v období výpovědní doby).19. Byly tak splněny podmínky pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 8. 3. 2023 je po skutkové stránce zcela jasně, srozumitelně a určitě vymezeno tak, že žalobci (a jakékoli jiné osobě) je zřejmé, z jakého důvodu žalovaný se žalobcem pracovní poměr rozvazuje.20. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žádný důvod neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 8. 3. 2023, žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalovaného ve výši 5.000 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 2.500 Kč, dále za dvě náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převze