54 C 195/2023-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem podaným dne 8. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1.448,70 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a zapůjčitelem, tedy žalovaným, jakožto vydlužitelem, byla v minulosti uzavřena ústní smlouva o zápůjčce, na jejímž základě zapůjčila žalobkyně žalovanému částku ve výši 246.400 Kč. Smluvní strany teprve následně sepsaly dne 18. 2. 2021 písemnou smlouvu o zápůjčce, čímž dodatečně dodaly tomuto právnímu jednání písemnou formu. Podle článku II. odstavec 3 smlouvy se žalovaný zavázal vrátit zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 10.000 Kč, počínaje měsícem březneme 2021 do zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek, nejpozději však do prosince 2022. Žalovaný učinil ve prospěch žalované platby: 8. 10. 2020, 10. 11. 2020, 21. 12. 2020, 3. 1. 2021, 9. 2. 2021, 3. 3. 2021, 7. 4. 2021, 6. 5. 2021, 9. 6. 2021, 19. 7. 2021, 5. 8. 2021, 7. 9. 2021, 7. 10. 2021, 16. 11. 2021, 16. 11. 2021, vždy ve výši 11.200 Kč, 3. 12. 2021, 21. 2. 2022 a 11. 3. 2022 vždy v částce 11.500 Kč a 4. 1. 2022 v částce 10.900 Kč. Žádné další splátky na splacení zápůjčky zaplaceny nebyly. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.488,70 Kč, kdy podle článku II. odstavec 4 smlouvy o zápůjčce jí vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,01 % z dlužné částky za každý den prodlení až do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2023 k úhradě zbývající části dluhu.2. Žalovaný se vyjádřil u jednání soudu dne 1 2. 2024, kdy uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, že je přesvědčen, že půjčka je reálný kontrakt, a pokud žalobkyně neunese důkazní břemeno ohledně tvrzení, kdy a kolik a jakou formou byla poskytnuta půjčka, za jakých okolností, pak není možné jí nárok uplatněný žalobou vůči žalovanému přiznat.3. S ohledem na obranu žalovaného zaznělou u jednání soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118 písm. a) odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně reálného předání finančních prostředků z dispozice žalobkyně do dispozice žalovaného a případně k těmto skutkovým tvrzením označila důkazy.4. Žalobkyně v podání ze dne 22. 2. 2024 uvedla, že si neuchovala doklad o poskytnutí zápůjčky, jelikož nepředpokládala vznik sporu, avšak jako důkaz, že poskytla žalovanému zápůjčku dle smlouvy o zápůjčce, předložila výpis ze svého účtu č. , č. účtu, , který má vedený u , právnická osoba, ., z něhož je možné zjistit, že žalovaný zasílal žalobkyni pravidelné splátky, což implikuje existenci závazku mezi nimi. Písemná smlouva o zápůjčce podepsaná žalovaným pak specifikuje, o jaký závazek se jedná. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl.5. Soud ve věci provedl důkazy listinami, jež byly předloženy stranou žalující k prokázání skutkových tvrzení uvedených v žalobě.6. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že tuto strany uzavřely dne , datum, , kdy výše zápůjčky byla pod bodem II. odstavec 1 smluvena na částku 246.400 Kč, s tím, že podle bodu II. odstavec 3 se vydlužitel zavázal vrátit zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 10.000 Kč počínaje měsícem březnem 2021 do zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek, nejpozději však do prosince 2022. Pod bodem II. odstavec 4 bylo smluveno, že pokud ze strany vydlužitele nebude dodržen termín vrácení zápůjčky, dohodly se smluvní strany na tom, že vydlužitel je povinen uhradit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,01 % za každý i započatý den prodlení, pokud se strany nedohodnou jinak.7. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného dne 14. 7. 2023 k úhradě žalobou požadované částky 33.000 Kč a dále k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,01 % denně z částky 33.000 Kč od 2. 5. 2022 do zaplacení. Pro úhradu dlužné částky pak bylo určeno platební místo, a to bankovní účet číslo , č. účtu, , a to do 7-mi dnů od data výzvy. S tímto důkazem byl pak spojen podací lístek, který svědčil o odeslání této výzvy ze strany právního zástupce žalobkyně do dispozice žalovaného.8. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , který má vedený u , právnická osoba, ., soud zjistil, že na účet žalobkyně byly poukázány od žalovaného tyto platby: 8. 10. 2020, 10. 11. 2020, 21. 12. 2020, 3. 1. 2021, 9. 2. 2021, 3. 3. 2021, 7. 4. 2021, 6. 5. 2021, 9. 6. 2021, 19. 7. 2021, 5. 8. 2021, 7. 9. 2021, 7. 10. 2021, 16. 11. 2021, vždy ve výši 11.200 Kč, 3. 12. 2021, 21. 2. 2022 a 11. 3. 2022 vždy v částce 11.500 Kč. Zde soud zjistil, že platba ze dne 16. 11. 2021, která byla označena v žalobě jako splátka dluhu ve výši 11.200 Kč, byla ve skutkových tvrzeních zanesena dvakrát, ale ve skutečnosti došlo dle těchto výpisů k úhradě této částky toliko jedenkrát. Platba ze dne 4. 1. 2022 ve výši 10.900 Kč uvedená ve skutkových tvrzeních není obsahem výpisu z účtu, jež je výše specifikován.9. Z provedených listinných důkazů soud zjistil níže uvedené skutečnosti, které soudu poskytly obraz právně významného skutkového stavu.10. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o zápůjčce v písemné podobě, a to dne 18. 2. 2021. Žalovaný, což bylo mezi stranami sporu nesporné, tak jak vyplynulo z výpisu z účtu žalobkyně, hradil žalobkyni v postupných po sobě jdoucích platbách celkovou částku 191.300 Kč. Z výpisu z účtu bylo možné zjisti toliko, že tyto platby byly poukázány žalovaným, avšak tyto nebyly nijak specifikovány, označeny, tedy nebylo možné je bez dalšího spojit se smlouvou o zápůjčce, která byla mezi stranami v písemné podobě uzavřena. Nespornou skutečností byl také fakt, že žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě částky, která je žalobou požadována.11. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) platí, že pokud přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Peníze jsou movitou hmotnou zastupitelnou věcí (§ 496 odst. 1, § 498, § 499 o. z.), tudíž jsou způsobilým předmětem zápůjčky.13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.14. Po posouzení zjištěného skutkového děje dle výše uvedených právních ustanovení soud žalobnímu návrhu žalobkyně nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl, kdy dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je tzv. reálný kontrakt, to znamená, že smlouva vzniká okamžikem poskytnutí peněz, neboť smlouva o zápůjčce podle občanského zákoníku vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Základním definičním znakem smlouvy o zápůjčce je tedy přenechání zastupitelné věci, v tomto sporu přenechání finančních prostředků. Smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem – to znamená, že občanský zákoník výslovně vyžaduje, aby zapůjčitel přenechal vydlužiteli určitou věc. Teprve přenecháním věci vzniká smlouva o zápůjčce, bez přenechání věci by smlouva o zápůjčce vůbec nevznikla. Pro vysvětlení je vhodné dodat, že požadavek přenechání věci odlišuje smlouvu o zápůjčce od smlouvy o úvěru, která je naopak kontraktem konsensuálním, a tedy k jejímu vzniku stačí dosažení shodného projevu vůle smluvních stran bez reálného předání peněz.15. Žalobkyně jako věřitel proto měla břemeno tvrzení a důkazní, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předala žalovanému finanční prostředky. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně důkazní břemeno o tom, že žalovanému přenechala finanční prostředky, neunesla; sama žalobkyně uvedla, že doklad o poskytnutí zápůjčky, resp. doklad o přenechání finančních prostředků žalovanému, nemá. Žalobkyně neprokázala naplnění definičního znaku smlouvy o zápůjčce, a tedy neunesla-li žalobkyně jako věřitel břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, muselo rozhodnutí soudu vyznít v její neprospěch. Jednání žalovaného, který žalobkyni pravidelně zasílal platby na účet, pak nelze posoudit jako konkludentní uznání dluhu. Dluh je možné obecně charakterizovat jako povinnost dlužníka splnit závazek vůči věřiteli. Pro to, aby dlužník mohl uznat svůj dluh, musí nějaký dluh vůbec existovat. Každému dluhu pak odpovídá pohledávka věřitele, tzn. právo věřitele požadovat „něco“ po dlužníkovi. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně neprokázala, že by jí vůči žalovanému vznikla pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce. Pokud zde neexistuje pohledávka žalobkyně za žalovaným, není možné, aby žalovaný jakkoliv uznal, že má vůči žalobkyni dluh. Příchozí platby na účet žalobkyně pod jménem žalovaného nikterak neprokazují rozhodno